www.onkologiecs.cz / Onkologie. 2024;18(2):152-158 / ONKOLOGIE 157 Z HISTORIE MEDICÍNY Stručná historie léčby karcinomu ovaria nejúčinnější kombinací chemoterapie pro karcinom ovaria, která je od 90. let až do současnosti zlatým standardem systémové léčby karcinomu ovaria, ale i ostatních gynekologických malignit. Paclitaxel velmi dobře proniká do ascitu, nikoliv do likvoru, a dlouho v ascitické tekutině přetrvává. To je dobrá vlastnost pro potenciální intraperitoneální využití. Celková expozice peritoneální dutiny po intraperitoneální aplikaci byla až 1 000× vyšší než při systémovém podání (6). Významnějšího významu intraperitoneální aplikace taxol ale nedosáhl. Rapidní zvýšení hodnocených parametrů přežívání dokumentuje i níže uvedená tabulka z přednášky MUDr. Kalábové R., Ph.D., na vnitroústavním semináři v r. 1996 (12). Etoposid – VP16 Syntetický derivát podofylytoxinu byl syntetizován v r. 1973 a do klinické praxe se dostal v roce 1976, využíval se nejprve především v terapii hematoonkologických malignit. V léčbě karcinomu ovaria se dostává do léčebného protokolu jako preparát pro léčbu recidiv, zkoušený v monoterapii od r. 1982. Zejména jako léčivo pro případ, kdy onemocnění přestane reagovat na kombinační režim založený na cisplatině. Nicméně v monoterapii bylo dosahováno nízkých procent odpovědí (10–25 %), proto se v II. linii spíše používal v kombinaci cisplatina/ etoposid (cDDP/VP). Předpokládalo se, že tato kombinace je vysoce synergická a efektivní i v těch případech, kde se vyvinula rezistence na jedno z cytostatik, procento odpovědí dle dobové literatury kolísalo 10–53 % (13). Zásadním milníkem v léčbě karcinomu ovaria jsou poznatky o mutacích v opravných systémech DNA a vývoj inhibitorů těchto opravných systémů – inhibitory PARP, cílená terapie. Tato terapeutika od dob objevu platiny přinesla zásadní posun v parametrech prodloužení intervalu do progrese a parametru celkového přežívání. Imunoterapie Do historie imunoterapie v léčbě karcinomu ovaria patří podávání BCG vakcíny za účelem aktivace imunitního systému. Za tímto projektem stojí tým dr. Blanky Ptáčkové, VÚKEO, gynekologické oddělení. Časově se jedná o 70. léta a nosnou myšlenkou je rozšíření komplexnosti terapeutického přístupu o stimulaci celulární imunity ke stávající chirurgické léčbě, radioterapii megavoltážním ozařováním a chemoterapii. Teoreticky byla tato komplementární léčba opřena o práce Guttermana, Mavlika, Hershe, kteří podávali imuno-chemoterapii u diseminovaných solidních nádorů (3). Studie byla založena empiricky na zkušenostech, že nespecifické zásahy do organizmu mohou zpomalit růst, nebo regresi nádorového bujení. Byly známy zkušenosti Cowleyho z 1911 o nepříznivém vlivu toxinů erysipelu a Bacilus prodigiosus na potlačení zhoubného bujení hostitele. Stejné zkušenosti s pozitivními účinky bakteriálních infekcí na potlačení zhoubného bujení u hostitele shrnul Nautus (1969) a nespecifickou aktivní imunoterapii postavil na vědeckou bázi Mathé a jeho škola (3). Popis metody: do skarifikované kůže o rozsahu 5×5cm v oblasti horní poloviny stehna bylo aplikováno 100 mg vakcíny. První vakcinace byla prováděna ihned po přijetí pacientky do ústavu a sloužila jako kožní test oddálené imunologické reakce. Výsledky byly odečítány Obr. 4. Vysledky terapie BCG vakcinou Obr. 5. Vysledky terapie BCG vakcinou u pokrocilych stadii 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1 2 3 4 5 YEARS PER CENT 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1 2 3 4 5 YEARS PER CENT 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1 2 3 4 5 YEARS PER CENT 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1 2 3 4 5 YEARS PER CENT BCG 40 + + BCG CELKEM I. STAGE II. STAGE III. STAGE t = 0,86 t = 1,34 t = 3,8 ALIVE ALIVE ALIVE BCG BCG BCG 70,4 70,8 70,4 % 66,7 % BCG BCG BCG 50,0 35,3 41,2 % 16,3 % bez bez bez s s s 85,7 78,8 85,7 % 78,8 % YEARS YEARS YEARS 3 3 3 5 5 5 55 BCG 9 6 – – BCG
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=