ONKOLOGIE / Onkologie. 2024;18(2):152-158 / www.onkologiecs.cz 158 Z HISTORIE MEDICÍNY Stručná historie léčby karcinomu ovaria po dvou dnech a hodnoceny ve třech stupních: pozitivní reakce s jasnou tvorbou exantému, bez reakce jako negativní výsledek, a neurčitá reakce v případě nejasného nálezu. Terapie vakcinací byla zahájena 14 dní po operaci a týden po zahájení intermitentní léčby cyklofosfamidem. V léčbě vakcinací bylo pokračováno po dobu nejméně 1 roku. Při silných kožních reakcích se interval aplikace vakcíny prodlužoval na 2 týdny střídavě s chemoterapií. Rozdíl mezi oběma skupinami bez stratifikace do stadií je statisticky signifikantní, při srovnání přežívání pacientek v klinickém stadiu I není rozdíl ve skupině pacientek s vakcínou a bez vakcíny. Jiné výsledky než empirické jsme v revidované literatuře nenašli, žádné laboratorní parametry pravděpodobně nebyly hodnoceny (3) (Obr. 4, 5). Soudobá imunoterapie v oblasti léčby karcinomu ovaria souvisí jednak s tvorbou vakcín na bázi dendritických buněk a s podáváním checkpoint inhibitorů (ICs). Účinnost ICs v monoterapii u karcinomu ovaria se ve studiích neprokázala jako optimální, proto se v současném designu klinických studií přidávají inhibitory PARP, případně kombinace s inhibitory vaskulárních endoteliálních faktorů a kombinace dvou ICs. Závěr Uvedené sdělení nepokrývá zcela historii terapie karcinomu ovaria na území současné České republiky. Jakkoliv bylo tehdejší VÚKEO výkladní skříní československé onkologie a skutečně výzkumným pracovištěm s publikační a přednáškovou aktivitou, vlastní postupy na jednotlivých klinikách a pracovištích se mnohdy i významně lišily. Text vnímáme jako připomínku práce našich předchůdců, kteří nám umožnili cestu k soudobé onkologické léčbě. V současnosti se pozornost v léčbě karcinomu ovaria upírá k poznatkům z molekulární biologie nádorů a imunoterapie, léčba se stává specializovanou, konkretizovanou na výsledky histologických a prediktivních parametrů jednotlivých nádorů (jednotlivých pacientek). LITERATURA 1. Fínek J, Zikán M, et al. Karcinom ovaria. Praha: Farmakon Press; 2019. 2. Rubeška V. Rakovina obou vaječníků, oboustranná ovariotomie, resekce měchýře močového a střeva. Zhojení: (Z Billrothovy kliniky dr. Schustler ve Wiener mediz. Wochenschrift, 1883. Nr. 2. a 3.). Časopis lékařů českých. 1883;22(8):119-120. 3. Sborník přednášek Brněnské onkologické dny. Redakční rada VÚKEO. Květen 1979; p.1-45. 4. Sborník přednášek Brněnské onkologické dny. Redakční rada VÚKEO. Květen 1984; p.117-205. 5. Querleu D, Planchamp F, Chiva L, et al. European Society of Gynaecologic Oncology Quality Indicators for Advanced Ovarian Cancer Surgery. Int J Gynecol Cancer. 2016;26(7):13541363. doi: 10.1097/IGC.0000000000000767. PMID: 27648648. 6. Klener P. Protinádorová chemoterapie. Praha: Galén; 1996. 7. Semonský M, Zikán V, Veselá H. Cytembena Spofa – nové cytostatikum. Československá farmacie. 1973;22(7):313-321. 8. Skoda V, Elis J, Jandová A. Comparison of Effects of cyclophosphamide, cytembena, and Ypenyl in the Treatment of Inoperable Ovarian Carcinoma. Neoplasma. 1971;18(5):471-472. 9. Dvořák O. Cytembena treatment of advanced genital cancer. In: Abstracta. 1971. 10. Available from: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lachema. [Internet], [cited 30.1.2024]. 11. Sborník přednášek Brněnské onkologické dny s tematikou diagnostika a terapie nádorů ovaria a terapie karcinomu endometria. Redakční rada VÚKEO. Květen 1984; p. 32. 12. Kalábová R, Tesařík Z, Boušková L, et al. Naše zkušenosti s preparátem Taxol u pokročilých a recidivujících ovariálních nádorů. Vnitroústavní seminář v r. 1996. Předneseno v Masarykově onkologickém ústavu. 13. Sborník přednášek Brněnské onkologické dny. Redakční rada VÚKEO. Únor 1990; p. 33-35. 14. Linhartová V. OnkoBrno. Z dějin Masarykova onkologického ústavu v Brně. Masarykův onkologický ústav. 2015/2016:p. 33-39. VĚRNÝM ČTENÁŘŮM SUPPLEMENTUM Management diagnostiky a léčby akutní myeloidní leukemie Management diagnostiky a léčby akutní myeloidní leukemie Supplementum
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=