www.onkologiecs.cz / Onkologie. 2025;19(1):46-49 / ONKOLOGIE 49 PRO SESTRY Strategie zvládání zátěže v období léčby a rekonvalescence u onkologických pacientů zapojených do pacientských skupin blízké vztahy, prevence sociální izolace – „druhá rodina“; pozitivní příklad druhých, pozitivní motivace; prostor pro seberealizaci; prostor, kde se cítí jedinec potřebný a kde může předávat dál podporu a pomoc, kterou sám dostal; zlepšení podmínek pro ostatní (nové) pacienty, edukace; podpora v rozhodování ve vztahu k léčbě a onemocnění; iniciace kroků a změn na systémové úrovni, komunikační kanál mezi pacienty a poskytovateli zdravotních služeb, institucemi, různými typy služeb aj.; zprostředkování dalších kontaktů. Více pacientů popisovalo zkušenosti, kdy jim ve vztahu k pacientské skupině velmi pomohla některá ze sester, nejčastěji šířením materiálů o možnostech psychologické péče nebo nabídce podpory pacientské skupiny či zapojením skupiny do edukace např. nových sester („Měli jsme nesmírně vstřícnou sestřičku v nemocnici, kde jsem byla operovaná, a tak ona nám to [pozn. letáček o pac. skupině] tam dala na nástěnku a v podstatě to šířila“)1. Zajímavým zjištěním, které z našeho pohledu zasluhuje pozornost v praxi i oblasti dalšího výzkumu, je skutečnost, v jaké míře představuje onkologické onemocnění pro pacienty zdroj pocitů selhání, výčitek nebo viny s až markantním dopadem v oblasti fyzického 1. Seznam všech pacientských organizací, které jsou v České republice zapsané v souladu s § 113f zákona o zdravotních službách, je uveřejněn na webu MZ ČR na Portálu pro pacienty a pacientské organizace (16). K organizacím s oblastí zaměření na onkologická onemocnění a onkologické pacienty a jejich blízké patří například Amelie, z. s., HAIMA CZ, z. s., Klub pacientů mnohočetný myelom, z. s., ONKA, z. s. nebo zastřešující Národní asociace pacientských organizací, z. s. Onkologickým pacientům se věnují také další pacientské a podpůrné organizace, iniciativy či projekty: zastřešující spolek Hlas onkologických pacientů, Aliance žen s rakovinou prsu, o.p.s. včetně jejich projektu Bellis – mladé ženy s rakovinou prsu, Spolek ONKO – Amazonky, Asociace mužů sobě, z.s., Nadační fond Úsměv nejen pro Kryštofa, projekt Nebýt na to sama a další. Úplný seznam všech zastřešujících, celorepublikových i regionálních organizací s podrobnými informacemi lze najít v Katalogu pacientských a podpůrných organizací v onkologii (17) a psychického zdraví. Tyto pocity nedostatečnosti primárně ve vztahu k sobě samému a plnění očekávaných sociálních rolí mohou být tak dominující, že výrazně negativně ovlivňují nejen sebevědomí a sebedůvěru pacienta, ale i jeho rozhodování a celkové sociální fungování. Zvláště u mladších pacientů převládají výčitky související se změnami, které pro ně onemocnění znamená v kontextu rodičovství (naplňování role rodiče či plánované rodičovství). Pokud navíc dojde k rozpadu vztahu nebo rodiny, pocit selhání může eskalovat k pochybnostem o vlastní hodnotě i smyslu života a vést až k suicidiálním myšlenkám („Brala jsem to jako svoje velké selhání, že jsem si nedokázala udržet ani manžela ani zdraví a že vlastně toho kluka ještě připravím o mámu tím, že jsem nemocná“). Volba a uplatňování strategií zvládání je u drtivé většiny pacientů ovlivněna i jejich snahou chránit druhé a ohleduplností vůči nim i na svůj úkor. Tento faktor zodpovědnosti vůči druhým (zpravidla vůči zranitelným/nezaopatřeným členům rodiny, ale i dalším blízkým osobám) se intenzivně projevuje už v období zjištění diagnózy, resp. závažnosti stavu, kdy pacient čelí rozhodnutí kdy, co přesně a jakým způsobem druhým sdělit. Toto rozhodování bylo patrné zvláště u mladších pacientů, kteří mají rodiče ve vyšším věku, často zranitelné, závislé na péči druhého (z důvodu vlastního závažného zdravotního stavu, ovdovění aj.). Pacienti řešili osobní dilemata a trpěli výčitkami, že před blízkými tají pravdu, zároveň tím přicházeli o své zdroje podpory. Výzkum ukázal, že klíčovým protektivním faktorem je pro pacienty mít někoho, kdo by v ně věřil a dával jim to najevo či jim pomohl udržet naději, a ve své podpoře pro ně byl především uvěřitelný. Tuto roli zastávají nejen nejbližší osoby nebo například spolupacient, ale nejednou i někdo ze zdravotnických pracovníků, nejčastěji lékař nebo sestra („Ze začátku to bylo hodně důležitý, najít naději, někoho, kdo se vyléčil“). Závěr Onkologičtí pacienti zvolili a využívali v období léčby a rekonvalescence pro zvládání zátěže a obtížných životních situací obvykle kombinaci strategií, které jim pomáhají vydržet, zvládat a nést to, co právě prožívají. Někdy i s vidinou velmi nejisté, ohraničené budoucnosti. Některým pacientům, které jsme měli možnost při realizaci tohoto výzkumu poznat, až uvědomění smrtelnosti pomohlo plnit život svobodou a přijetí možnosti negativního scénáře v sobě objevit novou sílu. Hlubší porozumění, jak pacienti zvládají zátěž, za porozumění, jakých strategií a proč právě těch, může sestrám pomoci nejen lépe chápat jejich chování a prožívání, ale také vnímat a saturovat i jejich nevyřčené nebo nerozpoznané potřeby (1, 7, 10). Strategie zvládání – adaptivní nebo maladaptivní – mají u pacientů vliv na průběh onemocnění a léčbu, míru utrpení a kvalitu života (1–2, 7–9, 12, 14). Sestry mají nezastupitelné místo nejen v rozpoznání a adresování emočního distresu, ale také v oblasti podpory v péči o duševní zdraví, podpory pacientské sounáležitosti a peer podpory v onkologii (7, 8, 11, 13, 15). Pacienti v našem souboru dokázali zvládnout a vybojovat mnoho navzdory ochromujícím momentům zhroucení a beznaděje, a jak mnozí popisovali, značně k tomu přispěla podpora ze strany sester. Jejich zkušenosti potvrdily, že ošetřovatelská péče je prostorem, který „…může poskytnout náhradní hodnotný vztah, který bychom nazvali hluboce lidský. Pacient cítí, že není opuštěný, že se někdo o něho zajímá, že někomu na něm záleží a chce mu pomoci“ (7). LITERATURA 1. Svoboda M, Halámková J. Péče o pacienty po ukončení kurativní onkologické léčby. Praha: Grada; 2023. 2. Pospíchal M. Psychoonkologie. Praha: Grada Publishing; 2024. 3. Pospíchal M. Možný vliv psychologických faktorů na progresi onkologického onemocnění. Onkologie. 2018;12(4): 194-197. 4. Hedlund S, Miller B, Christ G, et al. Oncology and Palliative Social Work. New York: Oxford University Press; 2024. 5. Christ GH, Messner C, Behar LC. Handbook of oncology social work: psychosocial care of the patient with cancer. New York: Oxford University Press; 2015. 6. O´Connor M, Aranda S. Paliativní péče pro sestry všech oborů. Praha: Grada Publishing; 2005. 7. Dostálová O. Péče o psychiku onkologicky nemocných. Praha: Grada Publishing; 2016. 8. Zítková M. Ošetřovatelství v hematoonkologii. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta; 2016. 9. Angenendt G, Schutze-Kreilkamp U, Tschuschke V. Psychoonkologie v praxi: psychoedukace, poradenství a terapie. Praha: Portál; 2010. 10. Sováriová Soósová M. Péče o duchovní potřeby nemocných v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada Publishing; 2022. 11. Lazarus R, Folkman S. Stress, Appraisal and Coping. New York: Springer Publishing Company, Inc; 1984. 12. Adam Z, Klimeš J, Pour L, et al. Maligní onemocnění, psychika a stres: příběhy pacientů s komentářem psychologa. Praha: Grada Publishing; 2019. 13. Šáteková L. Vybrané kapitoly z ošetřovatelství v onkologii. Olomouc: Univerzita Palackého; 2019. 14. Meneguin S, Alves IG, Camargo HTF, et al. Comparative Study of the Quality of Life and Coping Strategies in Oncology Patients. Eur J Investig Health Psychol Educ. 2024;14(2): 339-350. 15. Lyu XC, Jiang HJ, Lee LH, et al. Oncology nurses’ experiences of providing emotional support for cancer patients: a qualitative study. BMC Nurs. 2024;23(1):58. 16. Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Seznam pacientských organizací. [Internet]. [cit. 2024-12-13]. Available from: https://pacientskeorganizace.mzcr.cz/index. php?pg=pacientske-organizace--seznam-pacientskych- -organizaci. 17. Masarykův onkologický ústav a Hlas onkologických pacientů. Katalog pacientských a podpůrných organizací v onkologii; 2022.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=