www.onkologiecs.cz 199 / Onkologie. 2025;19(4):198-203 / ONKOLOGIE HLAVNÍ TÉMA REIRADIACE NÁDORŮ ORL OBLASTI. MÁ SMYSL? – ZKUŠENOSTI A VÝSLEDKY LÉČBY Z ÚRO 1. LF UK A FNB OD R. 2003 DO R. 2023 In certain cases where the volume and localization of reccurrence allow Stereotactic body radiotherapy or Brachyradiotherapy can be used. There are also clinical situtations where we are not able to achieve safe reasonable radiotherapy dose. In these cases we should apply particle radiotherapy. Due to results of retrospective analysis it could be the best method how to treat larger reccurencies. This work shows the retrospective analysis of reirradiation on Radiation oncology department of University Hospital Bulovka between years 200š and 2023. We evaluated 1-year overall survival and 2-year OS from the reirradiation end (35,5 % and 23 % respectively), 1-year OS and 2-year OS from the relapse diagnosis (50 % and 27 % respectively). Median survival was 7,32 months from re-radiotherapy and approximately 12 months from relapse. Response rate was 60,8 %. We aimed also for ≥ Gr. 3 re-radiotherapy toxicity rate and its‘ influence on survival rate of our patients. Key words: reirradiation, head and neck carcinoma, reirradiation methods, toxicity of reirratiation, salvage surgical resection. Úvod Dlaždicobuněčné karcinomy hlavy a krku (HNSCC = Head and neck spinocellular carcinoma) tvoří zhruba 3 % všech nově diagnostikovaných malignit na světě za 1 rok. I přes pokroky v současné léčbě relabuje cca 50 % případů do 2 let po iniciální, často komplexní léčbě (radioterapie, chemoterapie, cílená léčba, imunoterapie, chirurgie…) (1). Radioterapie je stále jednou z vedoucích léčebných modalit v této oblasti. Není proto překvapením, že se k ní uchylujeme i při léčbě navrátivších se nádorů či metachronních loko-regionálních duplicit (dalších, později se objevivších primárních nádorů). Reiradiací (= re-radioterapií) v této práci myslíme opakované ozařování v oblasti, kde už k radioterapii v minulosti došlo a dochází při ní k překryvu nových polí s původními poli radioterapie a kumulování absorbované dávky záření. Četnost recidiv ORL nádorů po primární léčbě dosahuje dle výsledků různých světových prací cca 50–70 % (2). Navíc většina případů mívá špatnou prognózu. Nejčastější příčinou úmrtí pacientů s nádory hlavy a krku je právě progrese lokoregionální recidivy či duplicity (dle různých prací 15–50 % případů) (1, 2). Léčebné možnosti rekurujících/ duplicitních nádorů závisí zejména na způsobu primární léčby (RT radikální definitivní či adjuvantní po chirurgického výkonu, samostatná či souběžná s chemoterapií) a na lokalizaci recidivy/duplicity. Reiradiace může být účinná u většiny recidiv HNSCC, proto bývá zahrnuta do většiny doporučených léčebných postupů při zvažování nejvhodnější léčby. Re-radioterapie (re-RT) ORL nádorů však představuje významnou klinickou výzvu pro vysokou incidenci závažné toxicity při re-RT této oblasti, zejména v případech radioterapeutické léčby recidiv do 12 měsíců od ukončení primární terapie (2, 3). Tento článek má následující cíle: 1. Shrnout dosud známé nejdůležitější fakty o léčbě rekurujících HNSCC, zejména reiradiace. 2. Přinést informace o zhodnocení efektu re-radioterapie ORL nádorů na ÚRO FNB za posledních 20 let (2003–2023). 3. N abídnout další klinickou perspektivu při managementu komplexní péče o pacienty s nádory hlavy a krku. Metody léčby rekurentních ORL nádorů a jejich kombinace Chirurgie Zlatým standardem léčby je tzv. salvage (= záchranná) chirurgická resekce recidiv ORL specialistou či stomatochirurgem. Záchranná operace lokoregionální recidivy je z onkologického hlediska nejúčinnější, často však neproveditelná pro nevhodný stav pacienta (interní komorbidity, anatomická lokalizace recidivy) nebo odmítnutí pacienta (např. z důvodu nutné značné mutilace k dosažení R0 resekce). Data ukazují, že operace s R0 potenciálem (mikroskopicky radikálním výsledkem) je možná pouze u 20 % pacientů s rekurentním HNSCC (3). Ve světových pracích dosahuje 2leté celkové přežití (= OS) až 83 % pacientů (při R0 resekci a při recidivě nižšího klinického stadia než IV), 49 % (pokud není splněno jedno z výše uvedených kritérií), při R1 výkonu a KS IV je 2leté OS 0 %! Celkové přežití v 5 letech bylo sledováno u cca 37 % při dosažení R0 výkonu a nižším stadiu recidivy než IV (3). I při provedení záchranné chirurgické resekce/krční disekce často nedojde k R0 resekci nebo se objeví další významný rizikový faktor např. ECE (= extrakapsulární propagace nádorových struktur přes pouzdro uzliny), perineuroinvaze, lymfangioinvaze a další. Pak je na místě zvážení adjuvantní (= pooperační) re-radioterapie. Provedené prospektivní i retrospektivní studie ukazují, že adjuvantní re-RT po R0 výkonech bez rizikových faktorů (RF) nepřináší klinický benefit, naopak zlepšení OS i doby do progrese (PFS = Progression Free Survival) je pozorováno po salvage resekcích s RF (R+ výkon, ECE apod.). Pozitivní efekt na celkové přežití či PFS nepřináší ani elektivní ozáření spádových krčních lymfatických uzlin (LU) ani přidání konkomitantní (= souběžné) chemoterapie. Elektivní ozáření spádových krčních LU má klinický přínos jen tam, kde nebyly původně ozářeny při primární radioterapii (3, 4). Systémová léčba Systémovou léčbou myslíme chemoterapii (CHT), biologickou, přesněji cílenou léčbu a imunoterapii a kombinaci těchto modalit. Nejúčinnějším způsobem systémové léčby u většiny rekurujících HNSCC je podle posledních studií (zejm. Keynote MK 3475-048) imunochemoterapie (pembrolizumab s kombinací cisplatiny a 5-fluorouracilu = cDDP a 5-FU) tam, kde se dá použít. To znamená tam, kde se na nádorových buňkách vyskytují receptory, které může imunoterapie označit, aby byly rozpoznány imunitními buňkami (tzv. receptory buněčné programované smrti = PD-L1, které jsou nádorovými buňkami často inhibovány a tím unikají pozornosti imunitního systému). Dalšími možnostmi jsou kombinace cílené léčby s chemoterapií (cetuximab, a to buď cDDP + 5-FU či cDDP + docetaxel, tzv. režim TPEx) anebo samostatná chemoterapie (4, 5, 6).
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=