Onkologie. 2017:11(6):294-298 | DOI: 10.36290/xon.2017.054
Osteosarkom je nejčastějším primárním maligním kostním nádorem. Nádor se vyskytuje nejčastěji v adolescenci a u mladých dospělých. Při současných standardech léčby dlouhodobě přežívá asi 70 % pacientů s lokalizovaným končetinovým postižením a 20–30 % pacientů s primárními metastázami nebo postižením axiálního skeletu. Diagnostika je postavena na zobrazovacích metodách (RTG, CT, MRI, PET-CT), klinickém vyšetření a bioptickém vyšetření. V lokální terapii je základem radikální resekce nádoru. K náhradě odstraněné kosti jsou v dnešní době využívány modulární náhrady a individuální náhrady, méně jsou dnes již využívány alloštěpy. Základem systémové terapie jsou čtyři standardní chemoterapeutika dlouhodobě užívaná k léčbě osteosarkomu: vysokodávkovaný methotrexát, doxorubicin, cisplatina a ifosfamid. Používání dalších přídatných látek doposud nevedlo ke zlepšení výsledků terapie. Ve sledování se opíráme o klinické vyšetření, RTG a CT plic. Diskutována je četnost intervalů sledování a validita RTG vyšetření plic ve srovnání s CT.
Osteosarcoma is the most common primary malignant bone tumour. This tumour occurs mostly in adolescence and in youngadults. With nowaday therapy standards, the long term survival rate is about 70 % in patients with localized extremity diseaseand about 20–30 % in patients with primary metastatic disease or with axial disease. Diagnostics is settled on imaging methods(X-ray, CT, MRI, PET-CT), clinical findings and biopsy. The main point in local treatment is radical resection of the tumour. Modularendoprosthesis are today used for replacement of resected bone, individual endoprosthesis or allografts are used less. Fourstandard chemotherapeutics are fundamentally long term systemic therapy of osteosarcomas: high-dosed methotrexate, doxorubicin,cisplatin and ifosfamide. Using other additional drugs doesn’t improve the results of systemic therapy up to this day. Thefollow up is based on clinical investigation, X- ray and chest CT. The frequency of follow up intervals and validity of chest X-ray incomparsion to CT is a matter of discussion.
Zveřejněno: 1. prosinec 2017 Zobrazit citaci