Onkologie. 2026:20(1):58-63 | DOI: 10.36290/xon.2026.010
Pohybová aktivita představuje v současné onkologii jednu z nejvíce vědecky podložených nefarmakologických intervencí v oblasti následné a podpůrné péče. Nové metaanalýzy a systematické přehledy publikované v letech 2023-2025 potvrzují, že pravidelná fyzická aktivita významně zlepšuje široké spektrum klinicky relevantních parametrů, včetně nádorové únavy, kvality života, psychické pohody, svalové funkce a kardiovaskulární zdatnosti. Současně narůstají důkazy i o jejím vlivu na metabolické, hormonální a imunologické regulace, které mohou přispívat ke zlepšení léčebné tolerance a v některých případech i prognózy. Článek přehledně shrnuje současné poznatky o biologických mechanismech účinku pohybové aktivity, principech její bezpečné preskripce a možnostech individualizace cvičebních programů u onkologických pacientů v průběhu jednotlivých fází léčby. Zvláštní pozornost je věnována bezpečnostním aspektům, kontraindikacím a současným doporučením odborných společností. V závěru jsou diskutovány hlavní bariéry implementace pohybové aktivity do rutinní klinické praxe a role multidisciplinární spolupráce, včetně zapojení pohybových specialistů, v komplexní péči o onkologické pacienty.
Physical activity is one of the most scientifically supported non-pharmacological interventions in follow-up and supportive care in contemporary oncology. New meta-analyses and systematic reviews published between 2023 and 2025 confirm that regular physical activity significantly improves a wide range of clinically relevant parameters, including cancer-related fatigue, quality of life, mental well-being, muscle function, and cardiovascular fitness. At the same time, there is growing evidence of its influence on metabolic, hormonal, and immunological regulation, which may contribute to improved treatment tolerance and, in some cases, prognosis. The article provides a clear summary of current knowledge about the biological mechanisms of physical activity, the principles of its safe prescription, and the possibilities for individualizing exercise programs for cancer patients during the various phases of treatment. Special attention is paid to safety aspects, contraindications, and current recommendations from professional societies. The conclusion discusses the main barriers to the implementation of physical activity into routine clinical practice and the role of multidisciplinary cooperation, including the involvement of physical activity specialists, in the comprehensive care of cancer patients.
Přijato: 2. březen 2026; Zveřejněno: 16. březen 2026 Zobrazit citaci
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...