Onkologie. 2017:11(2):61-65 | DOI: 10.36290/xon.2017.013
Zobrazení magnetickou rezonancí (MR) s vysokým rozlišením hraje klíčovou roli v primárním stagingu nádorů rekta a v rozhodování,
u kterých pacientů přinese benefit předoperační chemoterapie a radioterapie, stejně jako v plánování typu chirurgického výkonu.
Kromě absence ionizujícího záření je zásadní výhodou MR zobrazení zejména vynikající měkkotkáňový kontrast, důležitý pro odlišení
normální tkáně od patologicky změněné, možnost zobrazení jednotlivých vrstev střevní stěny a stanovení hloubky mezorektální invaze.
MR je v současnosti jediná zobrazovací a reprodukovatelná metoda s vysokou specificitou (92 %) pro předpověď negativního cirkumferenčního
resekčního okraje a pro určení hloubky invaze mimo muscularis proprii. Úkolem MR je rovněž stanovení etáže dolního okraje
tumoru a u tumorů distálního rekta je stěžejní pro rozhodnutí chirurga, zda je realizovatelný sfinktery šetřící zákrok či nikoli. U vyšších
stadií může MR zobrazit extramurální vaskulární invazi tumoru, která je nezávislým prognostickým faktorem lokální i vzdálené rekurence
a horšího celkového přežití. Složitější je to s invazí do lymfatických uzlin, kde samotná velikostní kritéria nejsou zcela dostačující
a postižení normálně velikých uzlin mikrometastázami je časté. Proto při MR s vysokým rozlišením je nutno hodnotit také morfologii
uzlin, což zvyšuje celkovou specifitu metody. U pacientů, kteří podstoupili neoadjuvantní léčbu, má předoperační MR nižší přesnost,
a to díky problematickému odlišení fibrózy, desmoplastické reakce, edému, zánětu a viabilních nádorových okrsků v jizevnaté tkáni. Pro
správnou interpretaci MR vyšetření po proběhlé chemoterapii a radioterapii je velmi důležité srovnání s MR vyšetřením vstupním. MR
dokáže odlišit pacienty s dobrou odpovědí na neoadjuvantní léčbu od tzv. non-respondérů. Stanovení stupně regrese tumoru pomocí
MR je nezávislým předpovědním faktorem celkového přežití a celkového bezpříznakového přežití pacientů s karcinomem rekta.
High-resolution magnetic resonance imaging (MRI) plays a pivotal role and has become almost mandatory in the pretreatment
assessment of primary rectal cancer. The high soft-tissue contrast of MRI accurately assesses the extramural tumor spread and
relation to mesorectal fascia and the sphincter complex and also the surrounding pelvic anatomy, and is increasingly being used
to evaluate tumor resectability in patients with rectal cancer and to determine which patients can be treated with surgery alone
and which will require radiation therapy to promote tumor regression. MRI is currently the only imaging modality that is highly
accurate in predicting whether or not it is likely that a tumorfree margin can be achieved and thus provides important information
for planning of an effective therapeutic strategy, especially in patients with advanced rectal cancer. The accuracy of MRI in
assessing mesorectal lymph nodes remains moderate, as there are no reliable criteria to assess nodal involvement. In patients
with rectal cancer who have received concurrent chemotherapy and radiation therapy before surgery, MRI has lower accuracy
in prediction of the pathologic stage owing to overstaging or understaging. The factors related to this problem include fibrosis,
desmoplastic reaction, edema, inflammation, and viable tumor nets at a fibrotic scar from a previous tumor. Reassessment of MRI
scans after preoperative therapy has implications for surgical planning, the timing of surgery, sphincter preservation, deferral of
surgery for good responders, and development of further preoperative treatments for radiologically identified poor responders.
To identify patients with true complete pathological response before surgical resection remains a challenge.
Zveřejněno: 1. květen 2017 Zobrazit citaci