Onkologie. 2025:19(5):259
Onkologická léčba plicního karcinomu je bouřlivě se vyvíjejícím oborem, kde doporučení stará někdy pouze několik měsíců mohou již být neaktuální. Nicméně i přesto lze spatřovat určité základní trendy, které ukazují články v tomto čísle.
Onkologie. 2025:19(5):263-267 | DOI: 10.36290/xon.2025.048
Malobuněčný plicní karcinom (SCLC) je typ bronchogenního karcinomu, který se vyznačuje rychlým růstem. Iniciálně je pro něj typická výrazná chemosenzitivita a radiosenzitivita. Standardní terapeutické přístupy v dnešní době navíc zahrnují i imunoterapii. Přestože v posledních letech došlo k významnému pokroku v léčbě SCLC, celková prognóza onemocnění zůstává i nadále pro většinu pacientů nepříznivá. Důvodem je mimořádně agresivní biologické chování tohoto tumoru s typickou vysokou mírou relapsu a následnou rezistencí na další terapii. Proto probíhá intenzivní výzkum nových léčebných strategií, včetně cílené terapie a kombinovaných režimů.
Onkologie. 2025:19(5):268-274 | DOI: 10.36290/xon.2025.049
Protinádorová imunoterapie s využitím check-point inhibitorů přináší pacientům s NSCLC ve stadiu III významné zlepšení léčebných výsledků. Pro stanovení léčebné strategie ve stadiu III je nezbytné rozhodování multidisciplinárního týmu s co nejpřesnější definicí operabilních vs. inoperabilních případů. V případě inoperabilního stadia III je konsolidační léčba imunoterapií standardem s podmínkou exprese PD-L1 nad 1 %. Roční léčba po konkomitantní chemoradioterapii významně zvyšuje šanci na dlouhodobé přežití a bylo prokázáno také významné prodloužení doby do návratu nemoci. U inoperabilních a hraničně resekabilních pacientů jsou nyní v pokročilé fázi...
Onkologie. 2025:19(5):275-282 | DOI: 10.36290/xon.2025.050
Imunoterapie založená na inhibici kontrolních bodů imunity (checkpoint inhibitory) se stala nedílnou součástí standardních léčebných algoritmů nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) napříč léčebnými liniemi. Inhibitory PD-1 a PD-L1 jsou indikovány v monoterapii, jako kombinovaná imunoterapie s inhibitory CTLA-4 nebo v kombinaci s jinými léčebnými modalitami jako chemoterapií, antiangiogenní léčbou a radioterapií. Využití imunoterapie vede k prodloužení přežití i u pokročilých stadií onemocnění a u části pacientů umožňuje dosažení dlouhodobé léčebné odpovědi.
Onkologie. 2025:19(5):283-287 | DOI: 10.36290/xon.2025.051
Cílená léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) zaznamenala v posledních letech další významný posun. Do praxe byly uvedeny nové cílené preparáty (RET, KRAS, MET, ROS1, BRAF inhibitory, HER2 blokáda). Dále se rozšířila indikace terčové terapie do adjuvantního užití (osimertinib, alectinib) či do kombinace s chemoterapií (osimertinib). Zásadním převratem je objevení bifázické protilátky amivantamab, efektivní v léčbě NSCLC se senzibilizujícími mutacemi a v léčbě rezistentní EGFR mutace inzerce v exonu 20. Tento pokrok přispívá k další precizní personalizaci léčby NSCLC s řídícími mutacemi, která se tímto rozděluje na několik subtypů s individuálním...
Onkologie. 2025:19(5):288-293 | DOI: 10.36290/xon.2025.052
Uveální melanom je nejčastějším zhoubným nádorem oka u dospělých pacientů. Přestože incidence je relativně nízká, onemocnění je spojeno s vysokým rizikem lokální recidivy i vzdálených metastáz, zejména do jater. Tradiční léčebné strategie zahrnují enukleaci, brachyterapii či protonovou radioterapii; v posledních letech se do klinické praxe stále více prosazuje stereotaktická radioterapie (SRT), která nabízí přesnou aplikaci vysokých dávek záření s vysokou mírou lokální kontroly a zachováním bulbu. Zcela oddělenou kapitolu představuje systémová léčba metastatického onemocnění. Donedávna chyběla účinná terapie schopná ovlivnit celkové přežití. Významný...
Onkologie. 2025:19(5):294-298 | DOI: 10.36290/xon.2025.053
Tento přehledový článek shrnuje současný stav a trendy v oblasti precizní medicíny v onkologii. Precizní medicína využívá pokročilé technologie molekulární profilace, zejména genomiky, transkriptomiky a proteomiky, k individualizaci léčebného přístupu na základě biologických charakteristik nádoru. Článek vysvětluje rozdíl mezi precizní a personalizovanou medicínou a představuje klíčové molekulární nástroje, jako je sekvenování nové generace (NGS), tekutá biopsie a molekulární tumor boardy. Dále popisuje etablované příklady cílené terapie a imunoterapie, včetně využití driver mutací a prediktivních biomarkerů. Zvláštní pozornost je věnována současným...
Onkologie. 2025:19(5):299-304 | DOI: 10.36290/xon.2025.054
Výzkum v oblasti B-nehodgkinských lymfomů (B-NHL) se v posledních letech obrací k významu nádorového mikroprostředí (tumor microenvironment, TME). Komplexní interakce mezi maligními lymfocyty, stromálními buňkami (např. nádorově asociovanými fibroblasty a makrofágy) a T-lymfocyty představují klíčové determinanty jak nádorové biologie, tak klinického průběhu nemoci. T-lymfocytární kompartment, důležitá a značně heterogenní složka lymfomového mikroprostředí, zahrnuje řadu funkčně i fenotypově odlišných subpopulací T-buněk. Jejich kvantitativní a kvalitativní zastoupení, interakce a dynamika se mezi jednotlivými typy lymfomů liší a jejich přesný vliv...
Onkologie. 2025:19(5):306-311 | DOI: 10.36290/xon.2025.055
Pemigatanib je selektivní inhibitor FGFR2 pro léčbu dospělých pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím cholangiokarcinomem s fúzí nebo přeskupením receptoru 2 fibroblastového růstového faktoru (fibroblast growth factor receptor 2, FGFR2), u kterého došlo k progresi po alespoň jedné předchozí linii systémové terapie. Kazuistika dokumentuje atypické chování cholangiocelulárního karcinomu diagnostikovaného již v roce 2013 v klinickém stadiu II. Po progresi na 1. linii léčby (FOLFOX) byla v červnu 2024 zahájena cílená terapie pemigatinibem, ve které pokračujeme dosud.
Onkologie. 2025:19(5):312-315 | DOI: 10.36290/xon.2025.056
Germinální nádory se obecně těší oblibě u onkologů jakožto nádory s velmi dobrou prognózou, a to - zejména v případě seminomů - i v pokročilejších stadiích. Existují přesto i rizikové skupiny, kde může být léčba svízelná, a i přes využití toxické chemoterapie se nám nepodaří pacienta zachránit. Samostatnou kapitolu pak představuje tzv. sarkomatoidní transformace, která se může vyvinout u pacientů po předchozí terapii cisplatinou. V předložené kazuistice bych rád prezentoval pacienta, jenž v sobě snoubil řadu z těchto rizikových faktorů, a to bohužel vedlo k neúspěchu naší léčby.
Onkologie. 2025:19(5):316-319 | DOI: 10.36290/xon.2025.057
Dezmoplastický melanóm (DM) je zriedkavý typ melanómu kože, ktorý sa vyznačuje špecifickými klinickými, biologickými a histomorfologickými črtami. Makroskopicky skôr pripomína benígnu kožnú léziu a preto sa väčšinou diagnostikuje neskoro už v lokálne pokročilom štádiu. Opísaný je prípad 73-ročnej ženy s DM kože vyrastajúcim na záhlaví. Histologicky pozostával z atypickej nádorovej populácie vretenobunkového a pleomorfného vzhľadu, ktorá bola disperzne distribuovaná v dezmoplastickej stróme a "maskovaná" masívnou lymfocytovou zápalovou celulizáciou. Nádorové štruktúry invadovali hlboko do podkožia a boli v tesnej blízkosti resekčnej línie. Vykonaná...
Onkologie. 2025:19(5):320-322 | DOI: 10.36290/xon.2025.058
Imunoterapie hraje v posledních letech klíčovou roli v terapii řady onemocnění. Karcinom ledviny je jednou z diagnóz, u které zavedení checkpoint inhibitorů znamenalo doslova přelom v celém managementu choroby. Jednou z největších výzev spojených s imunoterapií zůstává její toxicita. Zvládnutí imunitně podmíněných nežádoucích účinků vyžaduje jejich brzké odhalení, které se zdá být stejně důležité jako jejich správná léčba.
Onkologie. 2025:19(5):323-329
Onkologie. 2025:19(5):330-334