Onkologie. 2010:4(2):101-105

Léčba anémie erytropoézu stimulujícími proteiny u pacientů s myelodysplastickým syndromem

Magda Šišková

¹ . interní klinika –, hematoonkologie, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Anémie je nejčastějším příznakem myelodysplastického syndromu (MDS). Kromě substituční léčby je možné ovlivnit anémii MDS také

erytropoézu stimulujícími proteiny (EPS) v monoterapii nebo v kombinaci s růstovým faktorem pro granulocytární řadu (G-CSF): monoterapie

epoetinem alfa, resp. beta ve standardních dávkách (30 000–40 000 U/týden), ve vysokých dávkách (60 000–80 000 U/týden),

monoterapie darbopoetinem (150–300 ug/týden), nebo v kombinaci s G-CSF (300–600 ug/týden). Při hodnocení erytroidních odpovědí

podle kritérií Mezinárodní pracovní skupiny (IWGc) nebyl pozorován podstatný rozdíl v počtu odpovědí na monoterapii epoetinem alfa

a darbopoetinem (57,6 % vs. 59,4 %), statisticky významný rozdíl je u obou skupin proti pacientům s podpůrnou péčí. Kombinace s G-CSF

zvyšuje procento odpovědí zejména u pacientů s RARS (až na 70 %) a ovlivňuje délku přežití ve srovnání s pacienty bez léčby. Nejlepší

odpověď na léčbu EPS (s nebo bez G-CSF) mají MDS pacienti s nízkým rizikem (IPSS nízké, střední 1, s nízkou hladinou endogenního EPO

(< 500 IU/l) a malou nebo žádnou potřebou transfuzí (≤ 2 TU erytrocytů/měsíc)).

Klíčová slova: myelodysplastický syndrom, anémie, erytropoetin, epoetin, darbopoetin, růstový faktor pro granulocytární řadu

Zveřejněno: 1. květen 2010  Zobrazit citaci