Onkologie. 2013:7(4):196-200

Využití intravenózního vitaminu C u onkologického pacienta

Joseph John Cullen¹, Martina Kubecová², Martin Majirský², Pavel Kostiuk³, Lucie Kotlářová³, Zdeněk Procházka³, Jiří Slíva⁴

¹ Univerzity of Hospitals and Clinics, Iowa City, USA

² Radioterapeutická a onkologická klinika, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha

³ Edukafarm, Praha

⁴ Farmakologické ústavy 2. a 3. LFUK, Praha

Možnost využití vitaminu C v onkologii se objevila přibližně před 30 lety a stala se předmětem odborných diskuzí. Až nedávné objevy

ve farmakokinetice a farmakodynamice této látky a laboratorní a klinický výzkum ukázaly, že vitamin C vykazuje duální vlastnosti

(antioxidační a prooxidační) v závislosti na podané dávce a na podmínkách mikroprostředí, ve kterém působí. Na základě těchto nových

poznatků se ukazuje, že k protinádorovému účinku je třeba vysokých plazmatických hladin askorbátu (milimoly na litr), kterých

lze dosáhnout jen parenterálním podáním dávek v řádu gramů. V milimolárních plazmatických koncentracích je vitamin C selektivně

cytotoxický pro mnoho nádorových buněčných linií. Požadovaná post-infuzní plazmatická koncentrace je stanovena na 18–22 mmol/l.

Tomu odpovídající dávka intravenózně podaného vitaminu C byla v recentních studiích ustanovena na rozmezí 0,75–1,75 g/kg tělesné

hmotnosti. V klinických studiích fáze I, které proběhly v posledních letech, se prokázala bezpečnost intravenózního podání gramových

dávek vitaminu C a možnost jeho kombinace se standardní chemoterapií. Studie ukázaly, že intravenózní vitamin C (IVC) patří do základní

protinádorové léčby, jelikož zlepšuje kvalitu života onkologických pacientů a snižuje intenzitu nežádoucích účinků chemo/radioterapie.

Klíčová slova: vitamin C, kyselina askorbová, onkologie

Zveřejněno: 1. říjen 2013  Zobrazit citaci