Pediatrický GIST patří mezi velmi vzácné nádory, liší se od GIST v dospělém věku molekulárně-genetickou analýzou, patogenezí a asociovanými syndromy, klinickým chováním a odpovědí na biologickou léčbu. Článek předkládá přehled molekulární klasifikace wild type pediatrického GIST a její význam pro klinickou praxi.

Hematologické malignity představují široké spektrum nádorových onemocnění, která postihují kostní dřeň (leukemie) a lymfatické uzliny (lymfomy). V léčbě se uplatňuje celá řada postupů, které se mohou i vzájemně kombinovat. U pacientů s nízkým stupněm rizika postačuje v začátcích léčby pouze observace či podpůrná léčba, u pokročilejších a akutních stadií podstupují pacienti autologní, alogenní transplantaci krvetvorných buněk, chemoterapii, radioterapii či cílenou léčbu. Další léčebné postupy zahrnují aplikaci růstových faktorů, imunomodulační léčbu, transfuzi, protiinfekční či chelatační léčbu. Léčebný postup a výběr léčiva se vždy odvíjí od typu onemocnění, jeho stadia a klinického stavu pacienta (potíže nemocného, přidružené choroby, věk). Tento článek se věnuje cíleným léčivům, která se v léčbě hematologických malignit používají.

Léčba pokročilých a metastazujících stadií karcinomu ledviny spočívá v systémové terapii v kombinaci s cytoredukčními lokálními postupy. V minulosti podávané cytokiny mohou být dnes prospěšné u nemocných v dobré prognostické skupině, ale molekulárně cílená biologická léčba, zaměřená hlavně na klíčová místa defektní trasy VHL/HIF, prokázala významně lepší účinnost u pacientů všech prognostických skupin s delším přežitím ve srovnání s interferonem alfa. V současné době jsou registrovány k terapii první nebo druhé linie pokročilého a/nebo metastazujícího onemocnění tyrozinkinázové inhibitory receptorů pro angiogenní růstové faktory sorafenib, sunitinib, pazopanib a axitinib, monoklonální protilátka neutralizující vaskulární endoteliální růstový faktor bevacizumab a inhibitory mTOR kinázy temsirolimus a everolimus.

Úspěšná léčba chronické bolesti je základním cílem pro všechny kliniky a algeziology. Neuropatická bolest patří mezi dva základní druhy bolesti, která se objevuje buď samostatně, nebo bývá kombinovaná s bolestí nociceptivní. Velmi často se na léčbě neuropatické bolesti podílí více odborníků, kteří užívají farmakologické postupy společně s invazivními a chirurgickými technikami. Světová zdravotnická organizace (WHO) vytvořila třístupňový analgetický žebříček s doporučením k užití opioidů v terapii onkologické bolesti a užití silných opioidů k léčbě neuropatické bolesti je dnes plně akceptováno. Autorka článku se zmiňuje o užití základních typů analgetik. Mezi silnými opioidy je poukázáno na oxycodon. Ten je v praxi využíván pro dobrou analgetickou účinnost již v nízkém dávkovacím schématu v kombinaci s gabapentinem. Autorka poukazuje na základní druhy koanalgetik, jež hrají v léčbě neuropatické bolesti významnou roli. V závěru článku jsou krátce popsány dvě kazuistiky onkologických pacientů s řešením léčby neuropatické bolesti.

Kolorektální karcinom (CRC) je závažné celosvětově rozšířené onemocnění s vysokou incidencí a mortalitou. V éře rozvoje diagnostiky v molekulární onkologii se snažíme nacházet prediktivní a prognostické faktory ve snaze o co nejefektivnější terapii CRC. RAS mutace u těchto nádorů fungují jako negativní prediktor. Molekulární testování nádorů na všechny aktivační mutace v KRAS a NRAS před zvažováním anti-EGFR terapie u metastatického kolorektálního karcinomu je zcela zásadní pro výběr skupiny pacientů vhodných k této léčbě.

Využití moderních zobrazovacích metod v předoperačním stagingu, plánování léčby a dispenzarizaci onkologických pacientek přispívá k vysoké úspěšnosti léčby gynekologických zhoubných onemocnění. Narůstající komplexnost, ale zároveň komplikovanost diagnostiky je výzvou pro radiology, gynekology i onkology, aby se naučili využívat dané techniky způsobem efektivním jak z hlediska klinického, tak ekonomického. Práce podává přehled o možnostech zobrazovacích technik se zaměřením na CT (počítačová tomografie) a MR (magnetická rezonance), představuje jejich přednosti a nevýhody s důrazem na aspekt jejich racionálního využití v onkogynekologii. V mnoha případech indikace více různých zobrazovacích metod již nijak neovlivní léčebný management a vede ke zbytečné zátěži pacienta, časovému prodlení v léčbě i nadbytečným finančním výdajům.

Signální kaskáda PI3K/Akt/mTOR je jednou z hlavních drah podílejících se na procesu kancerogeneze a tedy i důležitým cílem onkologické léčby. Inhibice této dráhy se stala slibným cílem výzkumu, jelikož aberace v jednotlivých složkách této signální dráhy se vyskytují u širokého spektra nádorových onemocnění. Pro světlobuněčný karcinom ledviny je typická nadměrná exprese HIF-alfa, vedoucí především k akumulaci proangiogenních faktorů a následně k indukci angiogeneze. Této skutečnosti využívají v současné době 2 dostupné skupiny léků s odlišným mechanizmem účinku. Jedná se o terapii proti VEGF (R), která především negativně ovlivňuje nádorovou angiogenezi a inhibitory dráhy mTOR, které mají přímý antitumorózní efekt včetně schopnosti navození zástavy buněčného cyklu v G1 fázi a indukci apoptózy.

Primární chirurgická léčba ovariálního karcinomu má zásadní význam jak stagingový, tak léčebný, umožňující u časných stadií rozlišit pacientky s velmi nízkým rizikem recidivy onemocnění, u kterých může být upuštěno od adjuvantní chemoterapie. V případě vyšších stadií je standardní léčebnou modalitou kombinace radikální operační léčby s adjuvantní chemoterapií. Zásadní vliv na celkové přežití u operovaných pacientek má velikost ponechaného nádorového rezidua. Cílem operační léčby by tak mělo být nulové (mikroskopické) reziduum. Extendované chirurgické výkony (resekční operace na kličkách střevních, splenektomie, resekce jater, odstranění peritonea bránice atd.) u pokročilých stadií onemocnění vyžadují multioborovou spolupráci. Z dostupných dat jasně vyplývá, že nejlepší výsledky operační léčby jsou u pacientek operovaných v onkogynekologických centrech.

Chronic myeloproliferative neoplasms (MPNs) represent a heterogeneous group of myeloid neoplasia whose molecular asset is marked by the presence of a JAK2V617F mutation. Following this seminal discovery, several other mutations have been identified highlighting an unexpected molecular complexity. Deregulation of the JAK/STAT pathway is a central feature of MPNs and, although it has raised much interest for the possibility of targeted therapy with JAK2 inhibitors, it has been realized that JAK2 mutations are secondary mutational events in most, if not all, cases. Another recurrent theme is the involvement of genes intervening in the epigenetic control of gene expression and, more recently, in RNA splicing. Most of these mutations are shared by patients with myelodysplastic syndromes as well. Studies focusing on the complex clonal hierarchy of MPNs suggest a condition of genetic instability, that could be either acquired or inherited. At this regard, the discovery of a specific germline haplotype in JAK2 provided an explanation for the phenomenon of familial clustering of MPNs, although other still unknown haplotypes are likely involved. The aim of this review is to summarize current knowledge of molecular abnormalities of MPNs and discuss their role for diagnosis and prognosis.

od 1/2007 do 6/2010 pomocí perkutánní vertebroplastiky. Materiál a metodika: U 13 nemocných (3 muži a 10 žen), medián věku 65 let, bylo celkem ošetřeno 18 obratlových těl v oblasti thorakolumbální páteře. Sledovali jsme bolesti pomocí VAS (visual analoque scale), četnost komplikací, funkční výstup nemocných (stejný, zlepšený, zhoršený) a spotřebu analgetik (zvýšená, stejná, snížená). Nemocní byli ošetření na angiografickém kompletu transpedikulárním či posterolaterálním přístupem. Výsledky: Provedení perkutánní vertebroplastiky mělo statisticky významný vliv na pokles bolesti po výkonu (p = 0,002). Přitom jsme neprokázali žádnou symptomatickou komplikaci, k asymptomatickému úniku kostního cementu mimo obratlové tělo došlo u 11 % nemocných. Zlepšení úrovně života udávalo 100 % nemocných. Snížení spotřeby analgetik jsme prokázali u 92 % nemocných a u zbývajících 8 % zůstala spotřeba analgetik stejná. Závěr: Perkutánní vertebroplastika je miniinvazivní zákrok s minimem komplikací a rychlým nástupem analgetického efektu u nemocného.

Základem terapie karcinomu kolon bez vzdálených metastáz je kompletní chirurgické odstranění nádorové tkáně a adekvátní adjuvantní systémová chemoterapie. U nemocných s metastatickým nádorem je nutné identifikovat ty pacienty, kteří by mohli mít prospěch z metastazektomie. U generalizovaného kolorektálního karcinomu chemoterapie a terapie cílenými léky významně prodlužují dobu do progrese, celkové přežití a zlepšují kvalitu života pacientů.

Nádory hlavy a krku jsou nejlépe řešeny multidisciplinárním postupem. Ve snaze eradikovat jak klinicky zjevný nádor, tak okultní metastázy jsou používány v různých kombinacích chirurgie, radioterapie, chemoterapie a v současné době i v cílené terapii. Účelem tohoto článku je přehlédnout expandující roli nového cíleného přípravku cetuximabu, antagonisty receptoru epidermálního růstového faktoru, a posoudit současný stav údajů o použití této látky v léčbě spinocelulárního karcinomu hlavy a krku.

Úvod: Incidence kolorektálního karcinomu narůstá. Nejlepší léčebné výsledky má multimodální léčba, jejíž základní součástí je snaha o R0 resekci všech nádorových ložisek. Materiál a metodika: Byla provedena literární rešerše v souvislosti z vlastními zkušenostmi. Výsledky: Spektrum chirurgických zákroků zahrnuje endoskopickou submukózní resekci, transanální endoskopickou mikrochirurgii, laparoskopické resekce, otevřené resekce a cytoredukční chirurgii s peritonektomií a hypertermickou intraperitoneální chemoterapií. Nově se kromě konceptu totální mezorektální excize začíná uplatňovat také koncept totální mezokolické excize, který vede k nižšímu počtu lokálních recidiv a zvýšenému přežívání. Závěr: Stejně jako protinádorová farmakoterapie se významně stále vyvíjí i chirurgická léčba. K určení správné pozice jednotlivých chirurgických postupů v multimodálním algoritmu léčby je nutné sledování pacientů ve vhodných databázích, případně je léčit v rámci studií.

Benigní a maligní nádory v oblasti páteře a míchy patří mezi časté nálezy a jsou příčinou výrazné morbidity (bolest a neurologický deficit), která výrazným způsobem zhoršuje kvalitu života. Incidence metastatického postižení skeletu je v ČR asi 6 500 každý rok a s ohledem na delší přežívání než v případě viscerálních metastáz se jedná o značný medicínský problém. Léčba páteřních tumorů je obvykle řešena mutidisciplinárně. V některých případech je možná kompletní resekce, někdy je nutno se spokojit s dekompresí. Konvenční zevní radioterapie je často limitována toleranční dávkou míchy, což může vést k nedostatečné lokální kontrole. Stereotaktická radiochirurgie (SRS-stereotactic radiosurgery) přístrojem Cyberknife se od zevní frakcionované radioterapie odlišuje použitím mnoha konvergentních polí, které umožňují dodat vysokou dávku záření do cílového objemu za současného chránění okolních struktur. SRS je relativně dlouhou dobu používána intrakraniálně, kdy je jednorázově aplikována vysoká dávka záření (řádově desítky Gy). V extrakraniálních lokalizacích se ukazuje jako výhodnější použití několika málo frakcí (2–5), a proto se pojem radiochirurgie ukazuje jako nepříliš vhodný. V anglicky psané literatuře je pojem SBRT (Stereoactic body radiotherapy) stále častěji nahrazován termínem stereotaktická ablativní radioterapie (Stereotactic Ablative Body Radiotherapy – SABR), který velmi dobře popisuje pravou podstatu této metody.

Pro mladé pacientky s hormonálně dependentním karcinomem prsu je adjuvantní hormonální léčba klíčovou léčebnou komponentou, která zajistí nemocné významné zlepšení šance na úplnou úzdravu. Její správné složení i sekvence k ostatním léčebným modalitám (chemoterapie, radioterapie, biologická léčba) zajistí její maximální účinnost.

Léčba chronické myeloidní leukemie (CML) se během posledního desetiletí zásadně změnila. Imatinib se stal standardním lékem první volby pro nemocné v chronické fázi CML. Dříve preferovaná alogenní transplantace krvetvorných buněk se odkládá do dalších linií léčby, přestože je to zatím jediná potenciálně kurativní metoda pro CML. Inhibitory tyrozinkináz 2. generace dasatinib a nilotinib, rozvoj molekulárního monitorování reziduální leukemie a identifikace řady mutací BCR-ABLl s různou senzitivitou k inhibitorům tyrozinkináz umožňují léčbu „šít na míru“. V článku je uveden přehled současných doporučení pro léčbu CML.

Autoři předkládají přehledový článek shrnující současný pohled na diagnostiku a léčbu neuroendokrinních nádorů pankreatu. Zmiňují aktuální TNM klasifikaci těchto neoplazií. Ze zobrazovacích metod podtrhují důležitost CT, MRI, EUS a octreotidové scintigrafie. V léčbě zdůrazňují snahu o radikální (R0) resekci, která přináší nejlepší dlouhodobé výsledky. Připouštějí i možnost debulking resekcí a transplantace jater v případě resekabilního origa a neresekabilních jaterních metastáz. Poukazují na rozdílnou prognózu pankreatických neuroendokrinních nádorů a karcinomu pankreatu. Zdůrazňují nutnost mezioborové spolupráce, kterou dokládají dvěma kazuistikami pacientů s lokálně neresekabilním a metastatickým nádorem.

Karcinom prostaty je jedním z nejčastějších nádorových onemocněním mužů. S rostoucím počtem diagnostikovaných karcinomů prostaty roste i počet nutných operací. Radikální prostatektomie u lokalizovaného karcinomu prostaty je metodou volby. Je to jediný léčebný postup, jehož přínos byl potvrzen randomizovanou prospektivní studií. Pokud je provedena zkušeným operatérem, má excelentní onkologické i funkční výsledky a minimum komplikací. V současné době nelze jasně upřednostnit jeden operační přístup před jiným. Role radikální prostatektomie a pánevní lymfadenektomie u pokročilých onemocnění se stále hledá.

Léčba nemalobuněčného karcinomu plic vykázala zavedením léků 3. generace v 90. letech velký pokrok, nicméně standardní cytostatická léčba už dále výraznější zlepšení léčebných výsledků nevykazuje a nejspíše se dostala na hranice svých možností. Výzkum se proto zaměřuje na léky, které cíleně reagují s molekulami buněčného signálního systému buď přímo nádorových buněk, nebo blokují tvorbu cév v nádoru. Vedle odlišného mechanizmu účinku se od standardní chemoterapie liší i příznivějším spektrem nežádoucích účinků. Do praxe zatím byl zaveden a v EU registrován erlotinib, gefitinib a bevacizumab. V různé fázi klinického výzkumu jsou desítky dalších léků.

Úvod: Maligní thymomy patří k vzácným nádorům předního mediastina. Vzhledem k nízké incidenci nádorů thymu nebyla zatím provedena rozsáhlejší randomizovaná studie, která by objektivně zhodnotila úspěšnost různých terapeutických modalit, jejich sekvenci či úspěšnost používaných chemoterapeutických režimů. Metody: Naše retrospektivní studie kriticky hodnotí léčebné výsledky 92 pacientů s histologicky potvrzenými maligními nádory thymu léčenými ve VFN v Praze a FN Brno od roku 1973. Mezi hlavní sledované parametry patřilo celkové přežití (OS), doba do relapsu onemocnění (DFI), doba do progrese onemocnění (TTP) a procento odpovědí (RR). Výsledky: Mezi jednotlivými stadii dle Masaoky nebyly překvapivě prokázány signifikantní rozdíly v celkovém přežití. Taktéž nebyly zaznamenány žádné signifikantní rozdíly ve vztahu celkového přežití či doby do progrese k histopatologické klasifikaci. Naproti tomu pacienti, u kterých se v době diagnózy maligního thymomu projevila myasthenia gravis (MG), vykazovali delší celkové přežití (s MG vs. bez MG, 95 % vs. 71 %; p=0.0002). Jako nejdůležitější prognostický faktor se jeví radikalita chirurgického zákroku (radikální vs. neradikální resekce: 92 % vs. 71 % u 5letého přežití a 86 % vs. 48 %). Paliativní chemoterapie založená na cisplatině byla spojena s 50% odpovědí. Závěry: Adjuvantní radioterapie má v léčbě maligního thymomu stadia I a II zanedbatelný význam. V porovnání s dříve publikovanými výsledky měla paliativní chemoterapie založená na cisplatině v našem souboru nižší procento odpovědí.

Akutní promyelocytární leukemie (APL) patří k méně častým subtypům akutní myeloidní leukemie. Přesto jde o velmi významnou jednotku, protože je to jedno z prvních maligních onemocnění, u kterého bylo použito tzv. cílené léčby a zatím jediná akutní myeloidní leukemie se skutečně příznivou prognózou. All-trans-retinová kyselina (ATRA) způsobila před 20 lety doslova revoluci v léčbě tohoto onemocnění. Zatímco dříve velká většina nemocných umírala brzy po stanovení diagnózy, většinou na následky intrakraniálního krvácení, po zavedení ATRA do terapie lze docílit dlouhodobé remise a snad i vyléčit 70–80 % nemocných.

Chronická lymfocytární leukemie (CLL) je klonální onemocnění B lymfocytů s extrémně variabilním průběhem a prognózou. Biologicky jde tedy o heterogenní onemocnění z nerovnováhy proliferace a apoptózy maligních lymfocytů. Základní staging a indikace k zahájení terapie se řadu let nemění, avšak stanovení prognostických faktorů může být dobrou orientací pro sledování pacienta a léčebnou strategii. Pomocí nových léčebných postupů založených na kombinaci chemoterapie a imunoterapie je možné ve velké míře navodit dlouhotrvající kompletní remisi, ovlivnit celkové přežití a kvalitu života. Tyto úspěchy jsou spojeny s ekonomickou náročností, proto by léčebná strategie u pacientů s CLL měla být řízena zkušenými hematoonkologickými centry.

Karcinóm prostaty je jednou z najčastejších malígnych chorôb u mužov. V súvislosti so starnutím populácie sa očakáva nárast incidencie tohto ochorenia. Viac ako 60 rokov sa používa androgenná deprivácia ako prvá línia liečby metastatického karcinómu prostaty. Približne po 2 – 3 rokov sa u väčšiny pacientov s diseminovaným ochorením vyvinie rezistencia na hormonálnu liečbu. Najčastejším miestom metastázovania sú kosti a lymfatické uzliny. Karcinóm prostaty bol dlho považovaný za chemorezistentné ochorenie. Pozitívne výsledky z posledného obdobia menia náš pohľad na toto ochorenie.