Onkologie. 2018:12(4):161-167 | DOI: 10.36290/xon.2018.030
Autor v souborném sdělení uvádí rozdíly mezi skvamózními a neskvamózními karcinomy plic z hlediska klinických, fenotypových a genetických parametrů. Skvamózní karcinomy jsou obecně sdruženy s vyšším věkem nemocných, se závažnějšími komorbiditami, liší se od karcinomů neskvamózních lokalizací i méně častým metastazováním do mozku. Z genetického hlediska se liší odlišným spektrem řídících mutací, biologicky cílená léčba má u těchto nádorů jen omezené možnosti (ramucirumab, erlotinib, afatinib). Zlepšení neblahé prognózy nemocných s pokročilými skvamózními karcinomy plic přináší nově imunoonkologická léčba s využitím monoklonálních protilátek nivolumab, pembrolizumab a pravděpodobně též atezolizumab. Prediktorem účinnosti těchto protilátek není exprese PD-L1, nadějí pro vyhledání optimálních nemocných pro tuto léčbu představuje vyšetření mutační nálože nádorové DNA.
In this concise article, the author presents the differences between squamous cell and non-squamous cell lung cancers in termsof clinical, phenotypic, and genetic parameters. Squamous cell cancers are generally associated with an older age of patients,more serious comorbidities, and less frequent metastases to the brain in comparison with non-squamous cell cancers. In terms ofgenetics, they have a different spectrum of driver mutations, with biologically targeted therapy having only limited possibilities inthese cancers (ramucirumab, erlotinib, afatinib). More recently, immune-oncological treatment using the monoclonal antibodiesnivolumab, pembrolizumab, and, possibly, atezolizumab as well, has resulted in an improvement in the dire prognosis of patientswith advanced squamous cell carcinoma of the lung. The expression of PD-L1 is not a predictor of efficacy of these antibodies;what has shown promise in identifying optimal patients for this treatment is the assessment of tumour mutation load.
Zveřejněno: 1. září 2018 Zobrazit citaci