Onkologie. 2018:12(4):151
Onkologie. 2018:12(4):155-160 | DOI: 10.36290/xon.2018.029
V léčbě plicní rakoviny je základní modalitou radioterapie, která má prokázaný léčebný prospěch v radikálních i paliativních indikacích až u 76 % všech nemocných. V České republice dlouhodobě nepřekračuje podíl nemocných s bronchogenním karcinomem léčených radioterapií 25 %. V případě klinicky inoperabilního nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC) ve stadiu I je metodou volby stereotaktická radioterapie, která umožňuje lokální kontrolu až 90 % po třech letech a účinností je srovnatelná s operací, s lepší tolerancí. Pooperační radioterapie je vhodná v případě postižených mediastinálních uzlin. U lokálně pokročilého inoperabilního NSCLC je standardem...
Onkologie. 2018:12(4):161-167 | DOI: 10.36290/xon.2018.030
Autor v souborném sdělení uvádí rozdíly mezi skvamózními a neskvamózními karcinomy plic z hlediska klinických, fenotypových a genetických parametrů. Skvamózní karcinomy jsou obecně sdruženy s vyšším věkem nemocných, se závažnějšími komorbiditami, liší se od karcinomů neskvamózních lokalizací i méně častým metastazováním do mozku. Z genetického hlediska se liší odlišným spektrem řídících mutací, biologicky cílená léčba má u těchto nádorů jen omezené možnosti (ramucirumab, erlotinib, afatinib). Zlepšení neblahé prognózy nemocných s pokročilými skvamózními karcinomy plic přináší nově imunoonkologická léčba s využitím monoklonálních protilátek nivolumab,...
Onkologie. 2018:12(4):170-174 | DOI: 10.36290/xon.2018.031
Adjuvantní chemoterapie je standardní metodou nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) u stadií IB (u nádorů od 4 cm v průměru), II a IIIA. Doporučení se opírá o výsledky řady studií fáze 3 a rozsáhlých metaanalýz, které potvrdily vliv adjuvantní chemoterapie na snížení relativního rizika úmrtí i absolutní zlepšení pětiletého přežití. Existuje několik populačních i regionálních studií, které hodnotí výsledky podávání adjuvantní chemoterapie mimo klinické studie. Liší se především zastoupením pacientů, jejichž výběr není ovlivněn exkluzivními kritérii randomizovaných studií a jejich zdravotní stav odpovídá běžné populaci. V klinické praxi je možno diskutovat...
Onkologie. 2018:12(4):175-181 | DOI: 10.36290/xon.2018.032
Při léčebné rozvaze po stanovení diagnózy je v současnosti snahou vybrat pro nemocného s nemalobuněčným karcinomem (NSCLC) lék, u kterého je prokázáno, že je účinný u nádoru, který nese určité morfologické a/nebo molekulárně genetické znaky. Na přelomu druhého a třetího tisíciletí se v terapii NSCLC začaly uplatňovat preparáty biologické léčby, která zasahuje selektivně do nitrobuněčných pochodů v nádorové buňce. Preparáty biologické léčby působí na nádorové buňky jiným mechanismem než standardní chemoterapie. Biologicky cílená léčba se někdy také nazývá cílená molekulární terapie. Receptor pro epidermální růstový faktor je transmembránovým receptorem...
Onkologie. 2018:12(4):182-184 | DOI: 10.36290/xon.2018.033
Článek předkládá stručné shrnutí základních teoretických poznatků o nemalobuněčném plicním karcinomu s mutací v genu proanaplastickou lymfomkinázu (ALK), dále rozebírá současné možnosti onkologické léčby cílené na řídící mutaci ALK – inhibitorysignální dráhy ALK a aktuální možnosti jejich použití v podmínkách České republiky.
Onkologie. 2018:12(4):185-193 | DOI: 10.36290/xon.2018.034
Rakovina plic je hlavní příčinou úmrtnosti na nádorová onemocnění u nás i ve světě. Nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC) je ze všech typů rakoviny plic zodpovědný za více než 80 % případů. U pacientů v pokročilým stadiu NSCLC prodlužuje chemoterapie založená na platině celkové přežití průměrně o méně než rok. K významnému zlepšení celkového přežití došlo až v posledních letech cílenou léčbou, která je však účinná jen u malého procenta nemocných. Vedle pozoruhodného pokroku dosaženého s cílenými léky, jako jsou inhibitory EGFR a ALK u nádorů nesoucích řídící mutace, se velké naděje vkládají do imunoterapie. Imunoterapie u rakoviny plic nebyla v minulosti...
Onkologie. 2018:12(4):194-197 | DOI: 10.36290/xon.2018.035
Výzkumné projekty posledních několika desetiletí probíhající na univerzitách a odborných pracovištích v různých částech světaukazují, že čistě biologické faktory nemusí být jedinou příčinou všech změn, které probíhají v našem organismu. Čím dále jasnějise ukazuje nutnost brát v úvahu také psychosociální vlivy a jejich možné působení na stav imunitního systému, rozvoj chronickéhozánětu a další procesy související s progresí onkologického onemocnění.
Onkologie. 2018:12(4):198-202 | DOI: 10.36290/xon.2018.036
Rakovina vaječníkov predstavuje celosvetovo závažný medicínsky a spoločenský problém. Má najvyššiu úmrtnost’ spomedzi všetkých gynekologických nádorov, zapríčiňuje viac ako 50 % úmrtí v tejto skupine. Viac ako 75 % žien má v čase diagnózy pokročilé ochorenie (International Federation of Gynecology and Obstetrics [FIGO] štádium IIIC alebo IV) s 5ročným prežívaním menej ako 25 %. Diagnostické nástroje pre screening zatiaľ neexistujú. Liečebné možnosti (chirurgická operácia, chemoterapia) sú nedostatočne efektivne, nakoľko sa karcinóm ovária vyznačuje silnou tendenciou k recidíve spojenou s chemorezistenciou. Bevacizumab predstavuje pokrok v liečení...
Onkologie. 2018:12(4):203-204 | DOI: 10.36290/xon.2018.037
Karcinom slinivky břišní nadále patří mezi nádory s vysokou mortalitou. Systémová protinádorová léčba nepřinesla zásadní pokrok,nicméně lze zaznamenat trend k dosažení lepších léčebných výsledků. U lokálně pokročilých inoperabilních a metastazujícíchnádorů přináší zavedení novějších režimů FOLFIRINOX a kombinace nab-paklitaxelu s gemcitabinem velmi dobrý efekt a únosnoutoxicitu i při dlouhodobém podávání.