Pokroky v léčbě uroteliálního karcinomu: Nové horizonty a výzvy

MUDr. Jindřich Kopecký, Ph.D.

Onkologie. 2025:19(2):67

Uroteliální karcinom patří mezi agresivní malignity s vysokou mortalitou, zejména v pokročilých stadiích. Přestože v posledních dekádách došlo k významnému pokroku v diagnostice a léčbě, stále zůstávají otázky týkající se optimálního terapeutického přístupu. V tomto čísle se proto zaměřujeme na aktuální trendy v léčbě uroteliálního karcinomu, a to od neoadjuvantní terapie přes adjuvantní léčbu až po pokroky v terapii metastatického onemocnění a využití radioterapie jako orgán záchovné strategie...

Současné možnosti adjuvantní léčby uroteliálních karcinomů

Current options for adjuvant treatment of urothelial carcinomas

Jindřich Kopecký, Alexandr Poprach

Onkologie. 2025:19(2):69-75 | DOI: 10.36290/xon.2025.015

Uroteliální karcinom (UC) představuje závažný onkologický problém s vysokou mortalitou, zejména u pokročilých stadií. Adjuvantní terapie, ať už chemoterapie, nebo imunoterapie, hraje klíčovou roli ve snižování rizika relapsu a zlepšení přežití po radikální operaci. Tento přehled shrnuje současné poznatky o využití adjuvantní léčby u UC a uroteliálního karcinomu horních cest močových (UTUC), včetně jeho histologických variant. Nejlépe etablovanou modalitou je chemoterapie na bázi cisplatiny, která prokázala přínos zejména u pacientů s vysokým rizikem relapsu (pT3-4, N+) bez předchozí neoadjuvantní chemoterapie. Významný průlom přinesla imunoterapie,...

Role imunoterapie v léčbě metastatického uroteliálního karcinomu

Immunotherapy in the treatment of metastatic urothelial carcinoma

Martina Spisarová, Andrea Kopová

Onkologie. 2025:19(2):76-79 | DOI: 10.36290/xon.2025.016

Uroteliální karcinom patří v raných stadiích k nejčastějším nádorovým onemocněním, onkolog se však častěji setkává s pacienty s pokročilým onemocněním. Právě metastatický uroteliální karcinom zůstává velkou terapeutickou výzvou. Tradiční léčba byla a stále je postavena na chemoterapii obsahující platinový derivát, avšak za poslední roky i tato diagnóza prošla velkým vývojem a do léčby přibyly nové léky ze skupiny moderní imunoterapie. Zcela zásadní zlom pak přinesly kombinované režimy imunoterapie s konjugovanými protilátkami, kdy kombinace pembrolizumabu s enfortumab vedotinem přepsala doporučené postupy léčby uroteliálního karcinomu v první linii....

Neoadjuvantní terapie karcinomů močového měchýře

Neoadjuvant therapy of bladder cancers

Tomáš Büchler

Onkologie. 2025:19(2):80-82 | DOI: 10.36290/xon.2025.017

Svalovinu invadující karcinom močového měchýře (MIBC) je agresivní onemocnění s vysokým rizikem metastáz a recidivy. Standardní léčba zahrnuje neoadjuvantní chemoterapii na bázi cisplatiny následovanou radikální cystektomií, avšak přibližně 50 % pacientů do tří let po operaci zaznamená relaps. Neoadjuvantní chemoterapie zlepšuje celkové přežití (OS) a zvyšuje šanci na patologickou kompletní odpověď (pCR). Nové terapeutické přístupy zahrnují neoadjuvantní imunoterapii, kde klinické studie fáze II s pembrolizumabem a atezolizumabem prokázaly významné zvýšení pCR. Nově publikovaná studie fáze III NIAGARA prokázala, že perioperační durvalumab v...

Radioterapie jako orgán záchovný postup v léčbě invazivního karcinomu močového měchýře

Radiotherapy as an organ-preserving approach in treating muscle-invasive bladder cancer

Martin Palkovský, Renata Soumarová

Onkologie. 2025:19(2):84-90 | DOI: 10.36290/xon.2025.018

Invazivní karcinom močového měchýře (MIBC) je tradičně léčen neoadjuvantní chemoterapií (NAC) a radikální cystektomií (RACE). Přestože trimodální terapie (TMT), zahrnující maximální transuretrální resekci (TUR) a chemoradioterapii (CHRT), přináší srovnatelné výsledky, není dosud považována za standardní léčbu. Tato práce analyzuje výsledky recentních studií a doporučení týkajících se TMT v léčbě MIBC. Retrospektivní analýzy naznačují, že TMT dosahuje podobného přežití bez metastáz (MFS) a přežití bez nemoci (DFS) jako NAC s RACE. Neexistence přímého srovnání TMT a NAC s RACE však omezuje implementaci TMT jako standardní metody léčby. I přesto nová...

Žilní vstupy v onkologii - volba mezi PICC a portem

Venous access in oncology - the choice between PICC and port

Viktor Maňásek

Onkologie. 2025:19(2):91-99 | DOI: 10.36290/xon.2025.019

Volba adekvátního žilního přístupu v onkologii je zásadní pro optimálně vedenou protinádorovou léčbu, je-li nezbytná parenterální aplikace. Léčba je většinou dlouhodobá, a proto preferujeme zavedení takového žilního přístupu, který nabízí maximum výhod pro daného pacienta. Jde tedy nejen o bezpečné zavedení s přihlédnutím k charakteru a délce plánované léčby, celkovému stavu nemocného včetně komorbidit a stavu žilního systému, ale rovněž o strategii péče o vstup během jeho používání. Stěžejní je edukace nemocného a jeho preference. V praxi řešíme nejčastěji situaci, zda indikovat PICC, anebo venózní port. V některých situacích je indikace konkrétního...

Pacientka s metastazujícím slizničním melanomem anorekta

Patient with primary metastasizing anorectal mucosal melanoma

Linda Řandová, Ivana Krajsová, Miroslav Důra

Onkologie. 2025:19(2):100-103 | DOI: 10.36290/xon.2025.020

Předložená kazuistika popisuje případ pacientky s metastazujícím maligním melanomem anorekta. Vzhledem k synchronní generalizaci do lymfatických uzlin a plic, a tedy nemožnosti kurativního chirurgického či radioterapeutického řešení, byla pacientka léčena několika liniemi systémové léčby. V souladu s doporučenými postupy a též pro BRAF negativitu melanomu byla v 1. linii léčby indikována kombinovaná imunoterapie ipilimumabem a nivolumabem. Následně pro opakované progrese onemocnění absolvovala pacientka ještě dvě linie konvenční chemoterapie a poté s ohledem na metastatický rozsev do mozku ještě 3 cykly léčby temozolomidem. Mozkové metastázy byly ošetřeny...

Kompletní remise generalizovaného dlaždicobuněčného karcinomu jícnu

Complete remission of metastatic squamous esophageal carcinoma

Marián Liberko, Renata Soumarová

Onkologie. 2025:19(2):104-107 | DOI: 10.36290/xon.2025.021

Metastatický karcinom jícnu je onemocnění s infaustní prognózou, kde je medián přežití přibližně 12 měsíců. Nové možnosti léčby využívající chemoterapii v kombinaci s imunoterapií mohou u části pacientů vést k dlouhodobé kontrole onemocnění a v malém procentu i ke kompletní remisi. Kazuistika popisuje případ pacientky s primárně metastatickým onemocněním, kde chemoimunoterapie vedla k rychlému ústupu klinické symptomatologie, zlepšení klinického stavu a k navození trvající kompletní remise onemocnění.

Manažment epiteloidného inflamatórneho myofibroblastického sarkómu pľúcneho pôvodu

Management of epitheloid inflammatory myofibroblastic sarcoma of pulmonary origin

Simona Laštíková, Michal Urda, Robert Vyšehradský, Tomáš Šišmiš

Onkologie. 2025:19(2):108-110 | DOI: 10.36290/xon.2025.022

Epitelioidný inflamatórny myofibroblastický sarkóm (EIMS) je zriedkavý variant inflamatórneho myofibroblastického nádoru (IMT). Na rozdiel od klasického IMT sa EIMS typicky vyskytuje intraabdominálne a je charakterizovaný nepriaznivou prognózou v dôsledku svojej agresívnej povahy, vysokej miery recidív a metastatickému potenciálu. Histologicky sa vyznačuje epiteloidnou morfológiou a jedinečným imunohistochemickým profilom, ktorý umožňuje odlíšiť EIMS od iných mezenchýmových nádorov, čím výrazne prispieva k presnej diagnostike. Imunohistochemicky je charakteristická pozitivita ALK proteínu (kináza anaplastického lymfómu) s perinukleárnym alebo membránovým...