Onkologie. 2021:15(6):263
Po dlouhá desetiletí byl pokrok zejména v terapii nemalobuněčných karcinomů plic (NSCLC) velmi pomalý, v některých obdobích sotva postřehnutelný.
Onkologie. 2021:15(6):266-271 | DOI: 10.36290/xon.2021.050
Autor prezentuje v souborném sdělení současný stav a možnosti využití vyšetřování nádorové ctDNA v krvi nemocných s nemalobuněčnými karcinomy plic (NSCLC). Uvádí přehled současných nejčastěji využívaných platforem těchto vyšetření i výsledky některých studií, které tato vyšetření využívají při volbě systémové terapie i při sledování její účinnosti. Hlavní perspektivy využití těchto vyšetření se nabízejí v iniciální diagnostice a volbě léčebného postupu, dále při monitorování průběhu onkologické léčby, kde lze zjišťovat vznik rezistentních mutací a vývoj heterogenity nádorů. Dalšími možnostmi jsou poté diagnostika přítomnosti minimální zbytkové nemoci...
Onkologie. 2021:15(6):272-276 | DOI: 10.36290/xon.2021.051
Tato práce se zabývá širokým polem možností léčby pacientů s nemalobuněčným plicním karcinomem (NSCLC) stadia III. Probírá možnosti operačních řešení, kde poukazuje na nezastupitelnou roli multidisciplinárního týmu zejména u pacientů s pozitivními lymfatickými uzlinami kategorie N2. V této oblasti diskutuje i možnosti neoadjuvantní/adjuvantní chemoterapie případně imunoterapie. Rovněž je probírána otázka pooperačního ozařování. U pacientů, kteří nejsou vhodní k resekčnímu výkonu, se poté práce zabývá důvody pro preferenci konkomitantní oproti sekvenční chemoradioterapii u únosných pacientů. Dále probírá přidání durvalumabu jako konsolidační léčby a...
Onkologie. 2021:15(6):277-283 | DOI: 10.36290/xon.2021.052
Plicní karcinom je agresivní onemocnění s velmi špatnou prognózou, která se odvíjí od klinického stadia v době diagnózy. Záchyt nižších stadií je cílem programů časného záchytu karcinomu plic a představuje šanci na případné vyléčení či delší přežití pacienta. V terapii časných stadií je preferována radikální chirurgická léčba, případně radioterapie. Řada pacientů se nevyhne ani indukční či zajišťovací systémové léčbě, jakou je chemoterapie. Aktuální data klinických studií podporují také zapojení imunoterapie a cílené léčby v této indikaci. Článek shrnuje poznatky v diagnostice a léčbě časných stadií zejména nemalobuněčného plicního karcinomu.
Onkologie. 2021:15(6):284-286 | DOI: 10.36290/xon.2021.053
Inhibitory imunitních kontrolních bodů jsou dnes standardem léčby v 1. linii metastatického NSCLC bez řídících mutací. V České republice lze v současné době vzhledem k úhradovým podmínkám zvolit k léčbě monoterapii pembrolizumabem (skvamózní a neskvamózní NSCLC s PD-L1 expresí ≥ 50 %) nebo kombinaci pembrolizumabu a chemoterapie na bázi platiny (skvamózní NSCLC s PD-L1 expresí 1-49 %, neskvamózní NSCLC s PD-L1 expresí 1-100 %). U neskvamózního metastatického NSCLC byla účinnost zmíněné kombinace prokázána ve studii KEYNOTE-189. Pembrolizumab má celou řadu dalších indikací (např. renální a uroteliální karcinom, melanom, Hodgkinův lymfom, skvamózní...
Onkologie. 2021:15(6):287-288 | DOI: 10.36290/xon.2021.054
Léčba závislosti na tabáku má být samozřejmou součástí onkologické péče, stejně jako léčba jiných nemocí. Jak vliv kouření, tak léčba této závislosti mají v onkologii svá specifika.
Onkologie. 2021:15(6):289-292 | DOI: 10.36290/xon.2021.055
V tomto pokračování se zaměříme na problematiku nervového systému. Potíže můžeme v principu rozdělit na ty způsobené léčbou (následky radioterapie či farmakoterapie), a potíže vyvolané skutečností, že osoba trpí závažným onemocněním - nespavost, úzkosti, deprese. Psychické potíže mohou samozřejmě trápit i rodinné příslušníky a pečující osoby.
Onkologie. 2021:15(6):293-295 | DOI: 10.36290/xon.2021.056
Gastrointestinálne stromálne tumory (GISTy) predstavujú najčastejšie mezenchýmové nádory tráviaceho traktu. Ich súčasná liečba dnes, v závislosti od viacerých parametrov ochorenia, zahŕňa najmä chirurgickú resekciu a biologickú liečbu inhibítormi tyrozínových kináz (TKIs). Tu prezentujeme raritný prípad 53-ročného pacienta s mutáciou p.W557_558Kdel exónu 11 c-KIT génu v primárnom GISTe žalúdka diagnostikovanom v gastroskopickej biopsii, ktorý bol liečený neoadjuvantnou cielenou liečbou imatinibom. Po počiatočnej fáze stabilizácie ochorenia vznikla u pacienta rezistencia na túto terapiu. Napriek liečbe TKI inhibítormi druhej a tretej línie a...
Onkologie. 2021:15(6):296-298 | DOI: 10.36290/xon.2021.057
Kazuistika diseminace nádoru neznámého původu. Původně zvažován jako recidiva primárně operovaného karcinomu endometria s aplikovanou paliativní chemoterapií s nedostatečným efektem. Následná aplikace radioterapie na progredující ložiska. V době léčby bylo opakovaným imunohistochemickým vyšetřením a také prediktivním vyšetřením zjištěno, že se nejedná o diseminaci primárního nádoru a ani o diseminaci plicního karcinomu, ale o diseminovaný proces nediferencovaného nádoru neznámého origa s rychlou progresí.
Onkologie. 2021:15(6):299-301 | DOI: 10.36290/xon.2021.058
Primární angiosarkom prsu představuje vzácnou malignitu, která obvykle postihuje mladé ženy mezi třetí a čtvrtou dekádou. Manifestuje se jako hmatná, rychle rostoucí rezistence v prsu u žen bez předešlé expozice ionizujícímu záření. Hlavní léčebnou modalitu představuje chirurgický výkon, role radioterapie a chemoterapie zůstává nejasná pro nedostatek randomizovaných klinických studií. Prognóza primárního angiosarkomu je nepříznivá, typická je vysoká míra lokální rekurence a časná hematogenní diseminace zejména do plic.
Onkologie. 2021:15(6):302-306 | DOI: 10.36290/xon.2021.059
Kazuistika popisuje případ pacienta s metastatickým spinocelulárním karcinomem léčeného anti-PD-1 protilátkou cemiplimabem. Cemiplimab je v současné době jedinou schválenou léčbou pro lokálně pokročilý nebo metastatický spinocelulární karcinom.