Onkologie. 2025:19(5):312-315 | DOI: 10.36290/xon.2025.056
Germinální nádory se obecně těší oblibě u onkologů jakožto nádory s velmi dobrou prognózou, a to - zejména v případě seminomů - i v pokročilejších stadiích. Existují přesto i rizikové skupiny, kde může být léčba svízelná, a i přes využití toxické chemoterapie se nám nepodaří pacienta zachránit. Samostatnou kapitolu pak představuje tzv. sarkomatoidní transformace, která se může vyvinout u pacientů po předchozí terapii cisplatinou. V předložené kazuistice bych rád prezentoval pacienta, jenž v sobě snoubil řadu z těchto rizikových faktorů, a to bohužel vedlo k neúspěchu naší léčby.
Onkologie. 2025:19(5):306-311 | DOI: 10.36290/xon.2025.055
Pemigatanib je selektivní inhibitor FGFR2 pro léčbu dospělých pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím cholangiokarcinomem s fúzí nebo přeskupením receptoru 2 fibroblastového růstového faktoru (fibroblast growth factor receptor 2, FGFR2), u kterého došlo k progresi po alespoň jedné předchozí linii systémové terapie. Kazuistika dokumentuje atypické chování cholangiocelulárního karcinomu diagnostikovaného již v roce 2013 v klinickém stadiu II. Po progresi na 1. linii léčby (FOLFOX) byla v červnu 2024 zahájena cílená terapie pemigatinibem, ve které pokračujeme dosud.
Onkologie. 2025:19(5):299-304 | DOI: 10.36290/xon.2025.054
Výzkum v oblasti B-nehodgkinských lymfomů (B-NHL) se v posledních letech obrací k významu nádorového mikroprostředí (tumor microenvironment, TME). Komplexní interakce mezi maligními lymfocyty, stromálními buňkami (např. nádorově asociovanými fibroblasty a makrofágy) a T-lymfocyty představují klíčové determinanty jak nádorové biologie, tak klinického průběhu nemoci. T-lymfocytární kompartment, důležitá a značně heterogenní složka lymfomového mikroprostředí, zahrnuje řadu funkčně i fenotypově odlišných subpopulací T-buněk. Jejich kvantitativní a kvalitativní zastoupení, interakce a dynamika se mezi jednotlivými typy lymfomů liší a jejich přesný vliv...
Onkologie. 2025:19(5):294-298 | DOI: 10.36290/xon.2025.053
Tento přehledový článek shrnuje současný stav a trendy v oblasti precizní medicíny v onkologii. Precizní medicína využívá pokročilé technologie molekulární profilace, zejména genomiky, transkriptomiky a proteomiky, k individualizaci léčebného přístupu na základě biologických charakteristik nádoru. Článek vysvětluje rozdíl mezi precizní a personalizovanou medicínou a představuje klíčové molekulární nástroje, jako je sekvenování nové generace (NGS), tekutá biopsie a molekulární tumor boardy. Dále popisuje etablované příklady cílené terapie a imunoterapie, včetně využití driver mutací a prediktivních biomarkerů. Zvláštní pozornost je věnována současným...
Onkologie. 2025:19(5):288-293 | DOI: 10.36290/xon.2025.052
Uveální melanom je nejčastějším zhoubným nádorem oka u dospělých pacientů. Přestože incidence je relativně nízká, onemocnění je spojeno s vysokým rizikem lokální recidivy i vzdálených metastáz, zejména do jater. Tradiční léčebné strategie zahrnují enukleaci, brachyterapii či protonovou radioterapii; v posledních letech se do klinické praxe stále více prosazuje stereotaktická radioterapie (SRT), která nabízí přesnou aplikaci vysokých dávek záření s vysokou mírou lokální kontroly a zachováním bulbu. Zcela oddělenou kapitolu představuje systémová léčba metastatického onemocnění. Donedávna chyběla účinná terapie schopná ovlivnit celkové přežití. Významný...
Onkologie. 2025:19(5):283-287 | DOI: 10.36290/xon.2025.051
Cílená léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) zaznamenala v posledních letech další významný posun. Do praxe byly uvedeny nové cílené preparáty (RET, KRAS, MET, ROS1, BRAF inhibitory, HER2 blokáda). Dále se rozšířila indikace terčové terapie do adjuvantního užití (osimertinib, alectinib) či do kombinace s chemoterapií (osimertinib). Zásadním převratem je objevení bifázické protilátky amivantamab, efektivní v léčbě NSCLC se senzibilizujícími mutacemi a v léčbě rezistentní EGFR mutace inzerce v exonu 20. Tento pokrok přispívá k další precizní personalizaci léčby NSCLC s řídícími mutacemi, která se tímto rozděluje na několik subtypů s individuálním...
Onkologie. 2025:19(5):275-282 | DOI: 10.36290/xon.2025.050
Imunoterapie založená na inhibici kontrolních bodů imunity (checkpoint inhibitory) se stala nedílnou součástí standardních léčebných algoritmů nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) napříč léčebnými liniemi. Inhibitory PD-1 a PD-L1 jsou indikovány v monoterapii, jako kombinovaná imunoterapie s inhibitory CTLA-4 nebo v kombinaci s jinými léčebnými modalitami jako chemoterapií, antiangiogenní léčbou a radioterapií. Využití imunoterapie vede k prodloužení přežití i u pokročilých stadií onemocnění a u části pacientů umožňuje dosažení dlouhodobé léčebné odpovědi.
Onkologie. 2025:19(5):268-274 | DOI: 10.36290/xon.2025.049
Protinádorová imunoterapie s využitím check-point inhibitorů přináší pacientům s NSCLC ve stadiu III významné zlepšení léčebných výsledků. Pro stanovení léčebné strategie ve stadiu III je nezbytné rozhodování multidisciplinárního týmu s co nejpřesnější definicí operabilních vs. inoperabilních případů. V případě inoperabilního stadia III je konsolidační léčba imunoterapií standardem s podmínkou exprese PD-L1 nad 1 %. Roční léčba po konkomitantní chemoradioterapii významně zvyšuje šanci na dlouhodobé přežití a bylo prokázáno také významné prodloužení doby do návratu nemoci. U inoperabilních a hraničně resekabilních pacientů jsou nyní v pokročilé fázi...
Onkologie. 2025:19(5):263-267 | DOI: 10.36290/xon.2025.048
Malobuněčný plicní karcinom (SCLC) je typ bronchogenního karcinomu, který se vyznačuje rychlým růstem. Iniciálně je pro něj typická výrazná chemosenzitivita a radiosenzitivita. Standardní terapeutické přístupy v dnešní době navíc zahrnují i imunoterapii. Přestože v posledních letech došlo k významnému pokroku v léčbě SCLC, celková prognóza onemocnění zůstává i nadále pro většinu pacientů nepříznivá. Důvodem je mimořádně agresivní biologické chování tohoto tumoru s typickou vysokou mírou relapsu a následnou rezistencí na další terapii. Proto probíhá intenzivní výzkum nových léčebných strategií, včetně cílené terapie a kombinovaných režimů.
Onkologie. 2025:19(4):250-254
Onkologie. 2025:19(4):179
Vážení kolegové, vážení čtenáři, radioterapie je součástí léčby většiny pacientů se solidními nádory a zůstává nejúčinnějším nechirurgickým léčebným postupem v kurativní léčbě onkologických onemocnění. S kolegy z Ústavu radiační onkologie (ÚRO) bychom proto aktuální číslo periodika Onkologie věnovali právě této důležité modalitě...
Onkologie. 2025:19(4):246-249 | DOI: 10.36290/xon.2025.046
Systémová protinádorová imunoterapie (IT) je dnes základem systémové léčby pokročilého renálního karcinomu. I přes její velký přínos nelze zapomínat na toxicitu s ní spojenou. Tato kazuistika pojednává o 51letém pacientovi s generalizovaným světlobuněčným karcinomem ledviny. U pacienta byla indikována imunoterapie v kombinaci monoklonální protilátky proti antigenu CTLA-4 (ipilimumab v dávce 1 mg/kg) a protilátky proti receptoru programované buněčné smrti PD-1 (nivolumab 3 mg/kg). Léčba byla v počátku dobře tolerována, ale po podání 4 cyklů uvedené kombinace došlo k rozvoji gastrointestinální toxicity 3-4 stupně - průjmovité onemocnění s četností 10-15...
Onkologie. 2025:19(4):243-245 | DOI: 10.36290/xon.2025.045
Kazuistika popisuje 63letou pacientku s adenokarcinomem rekta, která byla zpočátku léčena s kurativním přístupem, totální neoadjuvantní terapií, kdy byl použit režim krátké radioterapie v 5 frakcích následovaný chemoterapií mFOLFOX6. Poté nemocná podstoupila radikální chirurgický výkon. K lokální recidivě došlo již za 6 měsíců od první operace a byla provedena amputace rekta. Za dalších 8 měsíců došlo ke generalizaci onemocnění a zahájení 1. linie léčby ve složení cetuximab + FOLFIRI s progresí již po 6 cyklech léčby. Následně nemocná zahájila kombinovanou léčbu trifluridin/tipiracil + bevacizumab. Z této léčby nemocná profitovala i po 12 měsících,...
Onkologie. 2025:19(4):237-242 | DOI: 10.36290/xon.2025.044
Management léčby lokoregionálních relapsů skvamózního karcinomu hlavy a krku představuje výzvy v klinické praxi vyžadující pokročilé léčebné přístupy a multidisciplinární spolupráci. Optimální strategie léčby zásadně ovlivňuje prognózu přežití pacientů. Lokální léčebné modality mohou při správné indikaci dosahovat kurativních výsledků. Zásadní je přitom pečlivý výběr pacientů a zhodnocení klíčových faktorů, jako jsou velikost a lokalizace relapsu, charakteristiky primární léčby a časového intervalu do relapsu. Moderní techniky zevní radioterapie, jako je stereotaktická radioterapie pomocí přístroje CyberKnife, přinášejí nové terapeutické možnosti....
Onkologie. 2025:19(4):230-236 | DOI: 10.36290/xon.2025.043
Nádory žlučových cest představují závažný medicínský problém vzhledem k vysoké mortalitě. V případě časných stadií jsou pacienti po potenciálně kurativním chirurgickém výkonu indikováni k pooperační terapii s cílem snížení rizika recidivy a prodloužení přežití. Většina pacientů s nádory žlučových cest je diagnostikována v lokoregionálně pokročilém a/nebo metastatickém stadiu. Standardem léčby pro tyto pacienty je systémová terapie, nově v kombinaci s imunoterapií. Prohlubování poznatků o molekulární biologii tohoto onemocnění umožňuje u části pacientů volit léčbu na míru konkrétnímu pacientovi dle přítomnosti specifické targetabilní alterace. Článek...
Onkologie. 2025:19(4):223-229 | DOI: 10.36290/xon.2025.042
Úvod: Brachyterapie představuje jednu z hlavních modalit kurativní léčby lokalizovaného karcinomu prostaty, která umožňuje aplikaci vysoké dávky ionizujícího záření přímo do prostatické tkáně při relativní ochraně okolních struktur. V posledních třech dekádách došlo k zásadnímu technologickému a klinickému pokroku, který ovlivnil nejen indikace a technické provedení, ale i léčebné výsledky a bezpečnostní profil této metody. Přesto zůstává využití brachyterapie v klinické praxi nerovnoměrné, s přetrvávajícími rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a centry, a je zatíženo řadou výzev, jak technických, tak organizačních. Cíl: Cílem tohoto přehledového článku...
Onkologie. 2025:19(4):219-222 | DOI: 10.36290/xon.2025.041
Myelofibróza je v porovnání s ostatními podjednotkami skupiny myeloproliferativních onemocnění spojena s nejvyšší frekvencí doprovodných konstitučních symptomů a přítomnosti hepatosplenomegalie. K velmi častým příznakům myelofibrózy patří také anémie různé tíže, která může být přímým důsledkem patogenetických mechanismů myelofibrózy nebo nežádoucím účinkem samotné terapie JAK2 inhibitory. Oba typy anémií přinášejí nemocným obdobné symptomy, nicméně pouze anémie spojená se samotným základním onemocněním představuje negativní prognostický faktor celkového přežití. Jednotlivé JAK2 inhibitory se mezi sebou liší svým vlivem na anémii.
Onkologie. 2025:19(4):214-218 | DOI: 10.36290/xon.2025.040
Přes všeobecné pokroky systémové léčby solidních zhoubných nádorů v posledních desetiletích zůstávalo limitované stadium malobuněčného karcinomu plic jedním z nemnohých, u kterého nedošlo k implementaci novějších typů protinádorové terapie (imunoterapie nebo cílené léčby pomocí tyrozinkinázových inhibitorů) do terapeutického algoritmu. S tím, logicky, souvisel omezený progres v parametrech celkového přežití, resp. 5letého přežití pacientů. V současné době jsme svědky zavedení adjuvantní imunoterapie po absolvování chemoradioterapie v reálné klinické praxi pro limitované stadium malobuněčného karcinomu plic. Tato možnost byla dosažena na základě výsledků...
Onkologie. 2025:19(4):208-213 | DOI: 10.36290/xon.2025.039
Cílem tohoto sdělení je poskytnout přehled dat s ohledem na kombinaci trifluridin-tipiracil + bevacizumab v rámci 3. linie léčby metastatického onemocnění. Jsou prezentovány hlavní výsledky registrační studie SUNLIGHT, aktuální metaanalýzy a podskupinové analýzy studie SUNLIGHT. Současně jsou diskutována i data z reálné klinické praxe, včetně výsledků vlastního souboru pacientů léčených touto kombinací.
Onkologie. 2025:19(4):204-207 | DOI: 10.36290/xon.2025.038
Larynx záchovný protokol je doporučený postup léčby lokálně pokročilého karcinomu laryngu a hypofaryngu opírající se o data medicíny založené na důkazech. Při hodnocení dostupných literárních výsledků však vyvstává otázka, zda lze tento postup doporučit i pro lokálně pokročilé nádory T4. Na základě výsledků retrospektivních hodnocení a výsledků hodnocení naší kohortní studie můžeme doporučit larynx záchovnou strategii pouze u pacientů s limitovaným objemem nádoru s minimální infiltrací chrupavky štítné. Pacienti s lokálně pokročilým karcinomem laryngu T4, kteří odmítají totální laryngektomii, by měli být informováni, že primárně konzervativní postup...
Onkologie. 2025:19(4):198-203 | DOI: 10.36290/xon.2025.037
Reiradiace nádorů hlavy a krku představuje obtížnou kapitolu v léčbě těchto nádorů. Největší výzvou je vejít se do úzkého terapeutického poměru, abychom pacientům prospívali a nezatěžovali je další, někdy i život ohrožující toxicitou onkologické léčby. Často se však jedná o jedinou léčebnou modalitu, kterou jsme schopni dosáhnout nebo se pokusit o dlouhodobější kontrolu navrátivšího se nádorového onemocnění ORL oblasti. Zejména tam, kde se nelze uchýlit k záchrannému chirurgickému výkonu. U pacientů s recidivou nádoru v oblasti hlavy a krku po primární radikální nebo po pooperační radioterapii ve výborném klinickém stavu se můžeme pokusit o souběžné...
Onkologie. 2025:19(4):194-197 | DOI: 10.36290/xon.2025.036
Sarkomy měkkých tkání hlavy a krku (HNSTS) představují vzácnou skupinu mezenchymálních nádorů. Heterogenita histologických subtypů, jejich odlišné biologické chování a anatomická složitost dané lokality činí léčbu HNSTS náročnou. Základem kurativní terapie zůstává chirurgická resekce, avšak s ohledem na obtížné dosažení negativních resekčních okrajů je radioterapie (RT) nezbytnou součástí multimodální léčby. Adjuvantní RT zvyšuje lokální kontrolu (LC), obzvláště u případů s pozitivními nebo těsnými okraji. Neoadjuvantní přístup může být výhodný z hlediska menší dávky, menšího ozařovaného objemu a menší pozdní toxicity, ačkoliv s mírně vyšším výskytem...
Onkologie. 2025:19(4):189-193 | DOI: 10.36290/xon.2025.035
Zhoubné nádory jícnu a gastroezofageální junkce se řadí mezi nádory s nepříznivou prognózou. Dlouhodobě je pozorován růst incidence, zejména adenokarcinomů, přičemž mortalita spíše stagnuje. Pětileté přežití se bez ohledu na stadium onemocnění pohybuje jen okolo 20 %. V letech 2009 až 2018 bylo v Ústavu radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka léčeno radioterapií celkem 138 pacientů se zhoubným nádorem jícnu nebo gastroezofageální junkce. U těchto pacientů byl retrospektivně analyzován vliv jednotlivých faktorů na celkové přežití. Nejvýznamnějšími faktory ovlivňující celkové přežití se prokázaly být sarkopenie a hypalbuminemie. Součástí komplexní...
Onkologie. 2025:19(4):182-188 | DOI: 10.36290/xon.2025.034
Úvod: Radioterapie je jedna z nejúčinnějších modalit onkologické léčby, ale její využití je zatíženo rizikem toxicity. Riziko rozvoje nežádoucích účinků je možné modelovat pomocí radiobiologických analýz. Soubor pacientů a metody: V souboru 189 pacientů léčených (chemo)radioterapií pro karcinom laryngu v Ústavu radiační onkologie 1. LF UK a Fakultní nemocnice Bulovka v letech 2009-2018 byla analyzována data radiobiologickými nástroji na podkladě modelu Lyman-Kutcher-Burman s využitím umělé inteligence. Výsledky: Byl potvrzen signifikantní vliv charakteristik na straně pacienta, nádorového onemocnění a parametrů ozařovacího...
Onkologie. 2025:19(3):169-174
Onkologie. 2025:19(3):115
Onkologie. 2025:19(3):165-168 | DOI: 10.36290/xon.2025.032
U skvamocelulárních karcinomů je radioterapie často primární léčebnou metodou a prodloužení celkové doby léčby zářením může zhoršovat léčebné výsledky. K dosažení maximálního přínosu pro pacienty je proto nezbytné uplatňovat doporučené postupy ke kompenzaci přerušení ozařovací série. Prezentovaná kazuistika popisuje rozvahu v případě delší pauzy v léčbě u pacienta s pokročilým karcinomem orofaryngu a komplikacemi při četných komorbiditách.
Onkologie. 2025:19(3):160-164 | DOI: 10.36290/xon.2025.030
Kožné metastázy malígnych nádorov pochádzajúcich z vnútorných orgánov predstavujú veľmi zložitú problematiku. Väčšina z nich sa diagnostikuje u pacientov s už známym primárnym origom, zriedkavejšie sú prvým prejavom doposiaľ nepotvrdeného onkologického ochorenia. Práve takého prípady spôsobujú v klinicko-patologickej praxi rozpaky, pretože stanovenie pôvodu je často problematické a niekedy sa ho ani nepodarí určiť. Opísaný je prípad 78-ročnej ženy s biopticky verifikovanou kožnou metastázou recidivujúceho duktálneho karcinómu prsníka a prípad 58-ročného muža, ktorý mal diagnostikovanú kožnú metastázu dovtedy neznámeho adenokarcinómu pľúc. Obidvaja...
Onkologie. 2025:19(3):156-159 | DOI: 10.36290/xon.2025.029
Hypersenzitivní lékové reakce jsou nečekanou komplikací onkologické léčby. Zhoršují kvalitu života pacienta a mohou jej ohrozit na životě. Dalším jejich negativním důsledkem je nutnost přerušení podávání první linie onkologické léčby a v lepším případě nahrazení léku stejně účinnou alternativou. V případě, že neexistuje stejně účinný lék, tak je jedinou možností, jak udržet pacienta na jeho primární léčbě, provedení desenzitizace. K úspěšnému a bezpečnému provedení desenzitizace je důležitá stratifikace rizika na základě znalosti fenotypu, endotypu a biomarkerů prodělané hypersenzitivní reakce a úzká spolupráce mezi onkologem a alergologem.
Onkologie. 2025:19(3):152-155 | DOI: 10.36290/xon.2025.028
Malígny melanóm patrí medzi najzávažnejšie formy rakoviny kože, charakterizovaný vysokým rizikom metastáz a významnou mortalitou. Napriek tomu, že predstavuje iba malý podiel kožných nádorov, spôsobuje väčšinu úmrtí spojených s rakovinou kože. Tento článok sa zameriava na diagnostiku a liečbu melanómu, od lekára 1. kontaktu cez dermatovenerológa po plastického chirurga, pričom zdôrazňuje dôležitosť včasného rozpoznania a komplexného prístupu k starostlivosti o pacienta. Článok tiež poukazuje na význam prevencie prostredníctvom ochrany pred UV žiarením a zvyšovania povedomia o rizikových faktoroch melanómu.