Onkologie. 2026:20(1):44-49 | DOI: 10.36290/xon.2026.007
Nové terapeutické možnosti vedly v posledních letech k mírnému zlepšení nepříznivé prognózy pacientů s metastatickým karcinomem pankreatu (mPDAC). Kazuistika dnes již 76leté ženy dokládá účinnost a bezpečnost režimu nal-IRI + 5-FU/LV (pegylovaný lipozomální irinotekan + 5-fluorouracil + leukovorin) ve 2. linii léčby po progresi na monoterapii gemcitabinem. Pacientka je na této léčbě již více než 3 roky. Velmi dobrá snášenlivost a nízká toxicita tohoto režimu umožnila dlouhodobou aplikaci, dosud 75 cyklů. Přestože nádorová ložiska jsou stále patrná, tak zachování dávkové intenzity bez nutnosti redukce dávek zabránilo progresi nádoru u této pacientky,...
Onkologie. 2026:20(1):40-42 | DOI: 10.36290/xon.2026.006
Přítomnost s dMMR statutu, resp. MSI-H fenotypu představuje nejsilnější prediktor pro účinnost imunoterapie napříč řadou malignit. Prezentujeme případ mladého pacienta s MSI-H lokoregionálně pokročilým karcinomem rekta, který byl léčen šestiměsíční monoterapií nivolumabem. Bylo dosaženo kompletní klinické odpovědi (cCR), což umožnilo neoperativní postup a zachování orgánu. Tento případ podtrhuje zásadní změnu léčebné strategie u vybraných kolorektálních karcinomů v éře imunoterapie a zdůrazňuje klíčový význam rutinního testování MSI statusu u všech nově diagnostikovaných pacientů s karcinomem rekta. Včasná identifikace MSI-H může zásadně ovlivnit...
Onkologie. 2026:20(1):33-39
Nemelanomové kožní nádory (non-melanoma skin cancer, NMSC) představují nejčastější malignity diagnostikované v rozvinutých zemích, přičemž jejich incidence celosvětově stále roste. Tento přehledový článek shrnuje hlavní typy NMSC - bazocelulární karcinom, spinocelulární karcinom a karcinom Merkelových buněk se zaměřením na jejich epidemiologii, rizikové faktory, diagnostiku, léčbu a možnosti prevence. Zvláštní pozornost je věnována strategii primární a sekundární prevence včetně současného výzkumu v oblasti chemoprevence (např. nikotinamid, vitamin D, celekoxib). Dále článek diskutuje význam včasné detekce, chirurgické i nechirurgické terapeutické...
Onkologie. 2026:20(1):27-32 | DOI: 10.36290/xon.2026.005
V posledních letech se léčba pokročilého nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC) s EGFR mutací výrazně posunula. Už nejde pouze o monoterapii tyrosinkinázovými inhibitory (TKI), ale stále častěji se uplatňují komplexnější režimy, které přinášejí pacientům vyšší klinický benefit. Jedním z nich je režim FLAURA2, tedy kombinace osimertinibu s chemoterapií, která prokazatelně prodlužuje přežití oproti samotnému osimertinibu. Praktický dopad této strategie ukazuje naše kazuistika. U pacienta s mutací EGFR a metastázami v centrálním nervovém systému bylo dosaženo rychlé regrese mozkových metastáz a dlouhodobé kontroly onemocnění, a to vše při dobré snášenlivosti...
Onkologie. 2026:20(1):20-26 | DOI: 10.36290/xon.2026.004
Mutace IDH1 představuje u akutní myeloidní leukemie (AML) jednu z klinicky relevantních cílitelných genetických alterací. Kombinace ivosidenibu s azacitidinem (IVO + AZA) je indikována k léčbě nově diagnostikované AML s mutací IDH1 u pacientů nezpůsobilých k intenzivní chemoterapii. Podle doporučení Evropské leukemické sítě (ELN) z roku 2024 je režim IVO + AZA u dospělých pacientů s AML léčených méně intenzivní terapií zařazen do skupiny příznivého rizika, a to na základě výsledků randomizované studie AGILE, která prokázala zlepšení léčebných výsledků oproti placebu + azacitidinu. Srovnání s režimem venetoklax + azacitidin (VEN + AZA)...
Onkologie. 2026:20(1):16-19 | DOI: 10.36290/xon.2026.003
Fixní kombinace nivolumabu s relatlimabem prokazuje vyšší účinnost než monoterapie nivolumabem a současně má podobnou účinnost, ale výrazně příznivější bezpečnostní profil než kombinace nivolumabu s ipilimumabem. Demonstrovaný pacient s metastazujícím melanomem měl po léčbě nivolumabem s relatlimabem výraznou regresi metastáz a hlavním nežádoucím účinkem byly artralgie závažnosti stupně 2-3. Díky včasnému zahájení kortikoterapie došlo k rychlému ústupu potíží a mohl v imunoterapii bezpečně pokračovat.
Onkologie. 2026:20(1):11-15 | DOI: 10.36290/xon.2026.002
Předložená kazuistika popisuje případ pacienta s metastazujícím melanomem s mutací BRAF V600E, u něhož cílená terapie BRAF a MEK inhibitory vedla k dlouhodobé parciální remisi. Průběh léčby byl komplikován opakovanými epizodami pyrexie s nutností změny léčebné kombinace BRAF a MEK inhibitorů a recidivující plicní embolií vyžadující dlouhodobou antikoagulační léčbu. Tento případ ilustruje význam individualizovaného terapeutického přístupu a monitorování bezpečnosti léčby u pacientů s pokročilým melanomem.
Onkologie. 2026:20(1):6-10 | DOI: 10.36290/xon.2026.001
Imunoterapie checkpoint inhibitory je již dlouhodobě jeden ze základních pilířů terapie melanomu. Navzdory dlouhodobé terapeutické odpovědi, které lze dosáhnout, se u řady pacientů tato forma léčby potýká s nižší mírou terapeutických odpovědí anebo selháním i po úvodní dobré léčebné odpovědi. Velké procento pacientů na tuto formu léčby neodpovídá vůbec. V současné době tedy probíhají nové klinické studie, které mají za cíl tuto formu léčby posílit a překonat některé mechanismy rezistence. Největší pokrok v nových trendech imunoterapie melanomu je dokumentován při použití nádorových mRNA vakcín, adoptivní buněčné terapii a intratumorální aplikaci léčiv....
Onkologie. 2025:19(5):330-334
Onkologie. 2025:19(5):323-329
Onkologie. 2025:19(5):259
Onkologická léčba plicního karcinomu je bouřlivě se vyvíjejícím oborem, kde doporučení stará někdy pouze několik měsíců mohou již být neaktuální. Nicméně i přesto lze spatřovat určité základní trendy, které ukazují články v tomto čísle.
Onkologie. 2025:19(5):320-322 | DOI: 10.36290/xon.2025.058
Imunoterapie hraje v posledních letech klíčovou roli v terapii řady onemocnění. Karcinom ledviny je jednou z diagnóz, u které zavedení checkpoint inhibitorů znamenalo doslova přelom v celém managementu choroby. Jednou z největších výzev spojených s imunoterapií zůstává její toxicita. Zvládnutí imunitně podmíněných nežádoucích účinků vyžaduje jejich brzké odhalení, které se zdá být stejně důležité jako jejich správná léčba.
Onkologie. 2025:19(5):316-319 | DOI: 10.36290/xon.2025.057
Dezmoplastický melanóm (DM) je zriedkavý typ melanómu kože, ktorý sa vyznačuje špecifickými klinickými, biologickými a histomorfologickými črtami. Makroskopicky skôr pripomína benígnu kožnú léziu a preto sa väčšinou diagnostikuje neskoro už v lokálne pokročilom štádiu. Opísaný je prípad 73-ročnej ženy s DM kože vyrastajúcim na záhlaví. Histologicky pozostával z atypickej nádorovej populácie vretenobunkového a pleomorfného vzhľadu, ktorá bola disperzne distribuovaná v dezmoplastickej stróme a "maskovaná" masívnou lymfocytovou zápalovou celulizáciou. Nádorové štruktúry invadovali hlboko do podkožia a boli v tesnej blízkosti resekčnej línie. Vykonaná...
Onkologie. 2025:19(5):312-315 | DOI: 10.36290/xon.2025.056
Germinální nádory se obecně těší oblibě u onkologů jakožto nádory s velmi dobrou prognózou, a to - zejména v případě seminomů - i v pokročilejších stadiích. Existují přesto i rizikové skupiny, kde může být léčba svízelná, a i přes využití toxické chemoterapie se nám nepodaří pacienta zachránit. Samostatnou kapitolu pak představuje tzv. sarkomatoidní transformace, která se může vyvinout u pacientů po předchozí terapii cisplatinou. V předložené kazuistice bych rád prezentoval pacienta, jenž v sobě snoubil řadu z těchto rizikových faktorů, a to bohužel vedlo k neúspěchu naší léčby.
Onkologie. 2025:19(5):306-311 | DOI: 10.36290/xon.2025.055
Pemigatanib je selektivní inhibitor FGFR2 pro léčbu dospělých pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím cholangiokarcinomem s fúzí nebo přeskupením receptoru 2 fibroblastového růstového faktoru (fibroblast growth factor receptor 2, FGFR2), u kterého došlo k progresi po alespoň jedné předchozí linii systémové terapie. Kazuistika dokumentuje atypické chování cholangiocelulárního karcinomu diagnostikovaného již v roce 2013 v klinickém stadiu II. Po progresi na 1. linii léčby (FOLFOX) byla v červnu 2024 zahájena cílená terapie pemigatinibem, ve které pokračujeme dosud.
Onkologie. 2025:19(5):299-304 | DOI: 10.36290/xon.2025.054
Výzkum v oblasti B-nehodgkinských lymfomů (B-NHL) se v posledních letech obrací k významu nádorového mikroprostředí (tumor microenvironment, TME). Komplexní interakce mezi maligními lymfocyty, stromálními buňkami (např. nádorově asociovanými fibroblasty a makrofágy) a T-lymfocyty představují klíčové determinanty jak nádorové biologie, tak klinického průběhu nemoci. T-lymfocytární kompartment, důležitá a značně heterogenní složka lymfomového mikroprostředí, zahrnuje řadu funkčně i fenotypově odlišných subpopulací T-buněk. Jejich kvantitativní a kvalitativní zastoupení, interakce a dynamika se mezi jednotlivými typy lymfomů liší a jejich přesný vliv...
Onkologie. 2025:19(5):294-298 | DOI: 10.36290/xon.2025.053 
Tento přehledový článek shrnuje současný stav a trendy v oblasti precizní medicíny v onkologii. Precizní medicína využívá pokročilé technologie molekulární profilace, zejména genomiky, transkriptomiky a proteomiky, k individualizaci léčebného přístupu na základě biologických charakteristik nádoru. Článek vysvětluje rozdíl mezi precizní a personalizovanou medicínou a představuje klíčové molekulární nástroje, jako je sekvenování nové generace (NGS), tekutá biopsie a molekulární tumor boardy. Dále popisuje etablované příklady cílené terapie a imunoterapie, včetně využití driver mutací a prediktivních biomarkerů. Zvláštní pozornost je věnována současným...
Onkologie. 2025:19(5):288-293 | DOI: 10.36290/xon.2025.052
Uveální melanom je nejčastějším zhoubným nádorem oka u dospělých pacientů. Přestože incidence je relativně nízká, onemocnění je spojeno s vysokým rizikem lokální recidivy i vzdálených metastáz, zejména do jater. Tradiční léčebné strategie zahrnují enukleaci, brachyterapii či protonovou radioterapii; v posledních letech se do klinické praxe stále více prosazuje stereotaktická radioterapie (SRT), která nabízí přesnou aplikaci vysokých dávek záření s vysokou mírou lokální kontroly a zachováním bulbu. Zcela oddělenou kapitolu představuje systémová léčba metastatického onemocnění. Donedávna chyběla účinná terapie schopná ovlivnit celkové přežití. Významný...
Onkologie. 2025:19(5):283-287 | DOI: 10.36290/xon.2025.051
Cílená léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) zaznamenala v posledních letech další významný posun. Do praxe byly uvedeny nové cílené preparáty (RET, KRAS, MET, ROS1, BRAF inhibitory, HER2 blokáda). Dále se rozšířila indikace terčové terapie do adjuvantního užití (osimertinib, alectinib) či do kombinace s chemoterapií (osimertinib). Zásadním převratem je objevení bifázické protilátky amivantamab, efektivní v léčbě NSCLC se senzibilizujícími mutacemi a v léčbě rezistentní EGFR mutace inzerce v exonu 20. Tento pokrok přispívá k další precizní personalizaci léčby NSCLC s řídícími mutacemi, která se tímto rozděluje na několik subtypů s individuálním...
Onkologie. 2025:19(5):275-282 | DOI: 10.36290/xon.2025.050
Imunoterapie založená na inhibici kontrolních bodů imunity (checkpoint inhibitory) se stala nedílnou součástí standardních léčebných algoritmů nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) napříč léčebnými liniemi. Inhibitory PD-1 a PD-L1 jsou indikovány v monoterapii, jako kombinovaná imunoterapie s inhibitory CTLA-4 nebo v kombinaci s jinými léčebnými modalitami jako chemoterapií, antiangiogenní léčbou a radioterapií. Využití imunoterapie vede k prodloužení přežití i u pokročilých stadií onemocnění a u části pacientů umožňuje dosažení dlouhodobé léčebné odpovědi.
Onkologie. 2025:19(5):268-274 | DOI: 10.36290/xon.2025.049
Protinádorová imunoterapie s využitím check-point inhibitorů přináší pacientům s NSCLC ve stadiu III významné zlepšení léčebných výsledků. Pro stanovení léčebné strategie ve stadiu III je nezbytné rozhodování multidisciplinárního týmu s co nejpřesnější definicí operabilních vs. inoperabilních případů. V případě inoperabilního stadia III je konsolidační léčba imunoterapií standardem s podmínkou exprese PD-L1 nad 1 %. Roční léčba po konkomitantní chemoradioterapii významně zvyšuje šanci na dlouhodobé přežití a bylo prokázáno také významné prodloužení doby do návratu nemoci. U inoperabilních a hraničně resekabilních pacientů jsou nyní v pokročilé fázi...
Onkologie. 2025:19(5):263-267 | DOI: 10.36290/xon.2025.048
Malobuněčný plicní karcinom (SCLC) je typ bronchogenního karcinomu, který se vyznačuje rychlým růstem. Iniciálně je pro něj typická výrazná chemosenzitivita a radiosenzitivita. Standardní terapeutické přístupy v dnešní době navíc zahrnují i imunoterapii. Přestože v posledních letech došlo k významnému pokroku v léčbě SCLC, celková prognóza onemocnění zůstává i nadále pro většinu pacientů nepříznivá. Důvodem je mimořádně agresivní biologické chování tohoto tumoru s typickou vysokou mírou relapsu a následnou rezistencí na další terapii. Proto probíhá intenzivní výzkum nových léčebných strategií, včetně cílené terapie a kombinovaných režimů.
Onkologie. 2025:19(4):250-254
Onkologie. 2025:19(4):179
Vážení kolegové, vážení čtenáři, radioterapie je součástí léčby většiny pacientů se solidními nádory a zůstává nejúčinnějším nechirurgickým léčebným postupem v kurativní léčbě onkologických onemocnění. S kolegy z Ústavu radiační onkologie (ÚRO) bychom proto aktuální číslo periodika Onkologie věnovali právě této důležité modalitě...
Onkologie. 2025:19(4):246-249 | DOI: 10.36290/xon.2025.046
Systémová protinádorová imunoterapie (IT) je dnes základem systémové léčby pokročilého renálního karcinomu. I přes její velký přínos nelze zapomínat na toxicitu s ní spojenou. Tato kazuistika pojednává o 51letém pacientovi s generalizovaným světlobuněčným karcinomem ledviny. U pacienta byla indikována imunoterapie v kombinaci monoklonální protilátky proti antigenu CTLA-4 (ipilimumab v dávce 1 mg/kg) a protilátky proti receptoru programované buněčné smrti PD-1 (nivolumab 3 mg/kg). Léčba byla v počátku dobře tolerována, ale po podání 4 cyklů uvedené kombinace došlo k rozvoji gastrointestinální toxicity 3-4 stupně - průjmovité onemocnění s četností 10-15...
Onkologie. 2025:19(4):243-245 | DOI: 10.36290/xon.2025.045
Kazuistika popisuje 63letou pacientku s adenokarcinomem rekta, která byla zpočátku léčena s kurativním přístupem, totální neoadjuvantní terapií, kdy byl použit režim krátké radioterapie v 5 frakcích následovaný chemoterapií mFOLFOX6. Poté nemocná podstoupila radikální chirurgický výkon. K lokální recidivě došlo již za 6 měsíců od první operace a byla provedena amputace rekta. Za dalších 8 měsíců došlo ke generalizaci onemocnění a zahájení 1. linie léčby ve složení cetuximab + FOLFIRI s progresí již po 6 cyklech léčby. Následně nemocná zahájila kombinovanou léčbu trifluridin/tipiracil + bevacizumab. Z této léčby nemocná profitovala i po 12 měsících,...
Onkologie. 2025:19(4):237-242 | DOI: 10.36290/xon.2025.044
Management léčby lokoregionálních relapsů skvamózního karcinomu hlavy a krku představuje výzvy v klinické praxi vyžadující pokročilé léčebné přístupy a multidisciplinární spolupráci. Optimální strategie léčby zásadně ovlivňuje prognózu přežití pacientů. Lokální léčebné modality mohou při správné indikaci dosahovat kurativních výsledků. Zásadní je přitom pečlivý výběr pacientů a zhodnocení klíčových faktorů, jako jsou velikost a lokalizace relapsu, charakteristiky primární léčby a časového intervalu do relapsu. Moderní techniky zevní radioterapie, jako je stereotaktická radioterapie pomocí přístroje CyberKnife, přinášejí nové terapeutické možnosti....
Onkologie. 2025:19(4):230-236 | DOI: 10.36290/xon.2025.043
Nádory žlučových cest představují závažný medicínský problém vzhledem k vysoké mortalitě. V případě časných stadií jsou pacienti po potenciálně kurativním chirurgickém výkonu indikováni k pooperační terapii s cílem snížení rizika recidivy a prodloužení přežití. Většina pacientů s nádory žlučových cest je diagnostikována v lokoregionálně pokročilém a/nebo metastatickém stadiu. Standardem léčby pro tyto pacienty je systémová terapie, nově v kombinaci s imunoterapií. Prohlubování poznatků o molekulární biologii tohoto onemocnění umožňuje u části pacientů volit léčbu na míru konkrétnímu pacientovi dle přítomnosti specifické targetabilní alterace. Článek...
Onkologie. 2025:19(4):223-229 | DOI: 10.36290/xon.2025.042
Úvod: Brachyterapie představuje jednu z hlavních modalit kurativní léčby lokalizovaného karcinomu prostaty, která umožňuje aplikaci vysoké dávky ionizujícího záření přímo do prostatické tkáně při relativní ochraně okolních struktur. V posledních třech dekádách došlo k zásadnímu technologickému a klinickému pokroku, který ovlivnil nejen indikace a technické provedení, ale i léčebné výsledky a bezpečnostní profil této metody. Přesto zůstává využití brachyterapie v klinické praxi nerovnoměrné, s přetrvávajícími rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a centry, a je zatíženo řadou výzev, jak technických, tak organizačních. Cíl: Cílem tohoto přehledového článku...
Onkologie. 2025:19(4):219-222 | DOI: 10.36290/xon.2025.041
Myelofibróza je v porovnání s ostatními podjednotkami skupiny myeloproliferativních onemocnění spojena s nejvyšší frekvencí doprovodných konstitučních symptomů a přítomnosti hepatosplenomegalie. K velmi častým příznakům myelofibrózy patří také anémie různé tíže, která může být přímým důsledkem patogenetických mechanismů myelofibrózy nebo nežádoucím účinkem samotné terapie JAK2 inhibitory. Oba typy anémií přinášejí nemocným obdobné symptomy, nicméně pouze anémie spojená se samotným základním onemocněním představuje negativní prognostický faktor celkového přežití. Jednotlivé JAK2 inhibitory se mezi sebou liší svým vlivem na anémii.